SPECIÁL:
17. listopad 1989 - poznáváte se?
FOTOSTORY:
Konec vlády jedné strany
Je to tradiční český omyl: slovo bortí státy. Je to opačně, když se bortí státy, přidáváme k tomu my Češi mnoho slov. Viz i tento článek.
Z panství komunistů zůstaly trosky a v nich zavrtané komunistické obyvatelstvo všeho druhu. Komunismus jako státní zřízení postupně zmizel alespoň v těch hlavních rysech, komunistické myšlenky, návyky a ideály tu zůstaly dál a žijí s námi.
Když řekneme - komunistické panství spadlo - co se tím vlastně myslí? Spadli tajemníci nahoře, ruští dohlížitelé, vojsko, estébáci? A co my, běžný komunistický lid, drobné, mnohdy zoufalé existence, přikrčenci zalezlí do chat, čekající, co jednou bude?
Jistěže se nám ulevilo, ale nebyl ten lid - jak marxisticky to zní - sám nejen obětí, ale i drobným tvůrcem komunistického panství?
Komunismus byl zvláštní druh násilí - od generálního tajemníka po mnohé politické vězně - vzájemně spojeni, vzájemně infikováni, oběti i pronásledovatelé, okupační správci i jejich odpůrci. Zlo komunismu se rozlézalo všude - v hlavách lidí vytvářelo říši iluzí, omylů, předsudků a fantaskních představ.
Přitažlivost komunistických iluzí nám zůstala. Zřítil se systém, hlavy lidí myslí dál. Dosud máme mocnou komunistickou stranu, v hlavách komunistické bludy, všelijaké iluze, hodně vzteku, závisti, neschopnosti realisticky myslet. I vládu z tohoto chuchvalce umíme slepit.
Dopřejme si srovnání: kdo se v Německu skutečně rozešel s národním socialismem?Hitlerovská generace ne. Jejich děti.
Tak budujeme svobodnou společnost se vším balastem, který si z komunistických dob neseme. Ti po nás ho v hlavách nepovlečou. Je čeká skutečný Vítězný listopad. Snad. Nás ne. Zažili jsme jen první kolo.
