"Já jsem sportoval odmalička," vypráví svůj příběh jednačtyřicetiletý Zdeněk Šebek, který v Sydney vybojoval nejcennější medaili. V mládí se úspěšně věnoval cyklistice, teď je tento světový mistr luku už dvacet let na vozíku. Po nezaviněné nehodě a zranění krční páteře se pokoušel dál sportovat. "Zkoušel jsem stolní tenis, atletiku, ale výkonnost mi stačila tak na umístění v první desítce a to mě neuspokojovalo.
Před pěti lety jsem se začal profesionálně věnovat lukostřelbě a v té jsem se našel," pokračuje ve vyprávění sportovec, který trénuje možná víc než někteří jeho zdraví kolegové. "Střílím prakticky denně, někdy i dvakrát. Při nejnáročnějších trénincích vystřelím třeba i dvěstěkrát," popisuje svoji přípravu Zdeněk Šebek.
Doplňkové sporty, které vyplňují čas mezi střílením, plavání a kulturistiku, paralympionik do své přípravy nezahrnuje. "To je spíš životní nutnost, aby se člověk na vozíku mohl o sebe postarat," komentuje držitel devíti světových rekordů ve své kategorii, jenž by se v budoucnu chtěl vyrovnat zdravým sportovcům.
"Lukostřelbě se člověk musí přizpůsobit jak myšlením tak životním stylem. Je zajímavé sledovat, jak se problémy běžného života promítají do mých sportovních výkonů. Prostřednictvím střelby se učím poznávat sám sebe," zakončuje dvojnásobný mistr světa a olympijský vítěz, jenž při loňské přípravě nastřílel osmnáct tisíc ran.
