Jenže Bělorusko je partnerskou zemí Severoatlantické aliance, a tak nezbylo než je do Prahy pozvat. Pozvání tím ovšem platí i pro nejvyšší představitele všech těchto zemí.
George Bush by si pak mohl zcela jistě "srdečně pohovořit" s ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, jehož země přes embargo dodala do saddámovského Iráku (který chce Bush zničit) radarový systém. Pokud tedy Kučma přijede, což není jisté. A pak bude příležitost potřást si rukou s dalšími novými spojenci, kteří tak "nezištně" pomohli a pomáhají při bojích v Afghánistánu.
Vadí snad někomu, že prezident Kazachstánu Nursultán Nazarbajev nechává zavírat své politické soupeře? Že pro neomezené udržení své moci prosadil zákon, podle něhož lze registrovat pouze politickou stranu, která má 50 000 členů a kanceláře ve všech regionech země (to by u nás například ODS a ČSSD neexistovaly)?
A česká metropole podle všeho přivítá i prezidenty Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu či Kyrgyzstánu, kde si politická opozice i mnoho lidí může o svobodě projevu, shromažďování či dodržování lidských práv často jenom zdát.
Letité strategické a mocenské hry Západu s diktátory, polodiktátory a autoritářskými vůdci téměř vždy skončily nějakým obrovským problémem, pokud ne rovnou ozbrojeným konfliktem. Podobnou hru pro prosazení svých zájmů dnes bohužel hraje i NATO a menší štěk v tom teď má sehrát i pražský summit.
Ale podá si skutečně Václav Havel, George Bush či Tony Blair ruku s Lukašenkem? Pokud ano, tak nezbývá než natáhnout rudé koberce a zvolat Vítejte, diktátoři! Demokratický svět by tak učinil další chybný krok. A to vše v Praze, nejlépe v přímém televizním přenosu.
