Visegrádská skupina dlouho platila za názorově jednotný celek. Euroskeptické nálady, odmítání hlubší integrace, nenávistné nálady k uprchlíkům i muslimům. To vše na první pohled spojuje Maďarsko, Polsko, Slovensko a Českou republiku. Jednota se však v posledních měsících rozpadá, jak upozorňuje server Politico.
Stačí se podívat na titulky světových médií. Jen výjimečně se v nich mluví o V4 jako celku. Visegrád pro západní mocnosti takřka neexistuje. Zastupuje ho názorově extrémní Maďarsko v čele s premiérem Viktorem Orbánem. Ten opakovaně velí ke stavbě velkého uprchlického tábora v Libyi a na hranicích staví neprostupné ploty.
Slova premiéra Maďarska o uprchlickém táboře (25. září 2016):
Nebýt Maďarska, Evropa by byla mrtvá, kritizoval Evropskou komisi Orbán |
Orbánovo osamocení v názorovém čele V4 ale skončilo loni na podzim, kdy se vlády v Polsku ujala strana Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského, píše agentura Reuters. Následovala kontroverze kolem sporného zákona o ústavních soudech, obvinění ze strany EU z porušování demokratických principů i aktuální snahy o zákaz antikoncepce v Polsku.
Političtí komentátoři se předháněli v tom, jak se politické špičky Polska v čele s Kaczyńskim, premiérkou Beatou Szydlovou i prezidentem Andrzejem Dudou inspirují u Orbána. Vzájemná náklonnost Kaczyńského a Orbána se naplno projevila na nedávném ekonomickém fóru v polské Krynici, kde maďarský premiér obdržel ocenění muž roku.
Když společně s Kaczyńskim přátelsky diskutoval na pódiu a častovali se lichotkami, Robert Fico a Bohuslav Sobotka oba politiky sledovali zpovzdálí. Scéna, která dobře odráží současný dojem z celé V4. Česko i Slovensko jsou ve vyjádřeních na adresu EU až na výjimky spíše umírněnější. Obě země totiž nechtějí stát na okraji Unie.
Společné zájmy s V4 i Unií
Určitá názorová rozpolcenost je ostatně patrná i z vyjádření českých politiků. Chceme být vlivným členem V4, zároveň však také EU, dá se vyčíst ze současné zahraniční politiky Česka.
„ČR bere visegrádskou spolupráci velmi vážně a chce s partnery spolupracovat na tématech, na kterých se shodneme. Chceme však být zároveň spolehlivým členem EU, který se podílí na hledání společných zájmů a postojů a formulování společných evropských pozic,“ uvedl v reakci pro iDNES.cz ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
Určité neshody uvnitř Visegrádské skupiny nepovažuje za problém. „Když spolu souhlasíme, snažíme se společný postoj prezentovat či prosazovat navenek. Pokud společné pozice nenalezneme, vzájemně se o tom informujeme a prezentujeme je buď unilaterálně, anebo si hledáme přirozené partnery v jiných zemích EU,“ vysvětluje.
Sám Zaorálek se netají tím, že s Maďarskem v některých krocích jeho zahraniční politiky nesouhlasí. Problémem je podle něj řešení migrační krize. „Maďarsko v poslední době hodně kritizuje EU a Evropskou komisi z pozice země, která zná odpovědi na stávající palčivé otázky, zejména ve věci migrace. Já si naopak myslím, že na takové tvrzení je přinejmenším brzy,“ myslí si Zaorálek.
Zatímco Orbán velí k revoluci, čeští a slovenští politici volí opatrnější slova. Slovenský státní tajemník pro evropské záležitosti Ivan Korčok tvrdí, že je potřeba větší reflexe současných problémů v Evropě. Sobotka se zase bojí „budování příkopů mezi Východem a Západem“, jak připomíná Politico.
Rozpolcené Slovensko
Postoje Slovenska nejsou ničím překvapivým. Jako jediný stát z V4 je totiž stabilním členem eurozóny, a tudíž mu v případě problémů EU hrozí mnohem hlubší potíže než ostatním partnerům z Visegrádu. Ano, názory Fica jsou v mnohém podobné Orbánovi, slovenský premiér však musí ve své vlasti krotit křehkou koalici, která mu nedovoluje vstoupit do vznikajícího úzkého partnerství Varšavy a Budapešti.
Postavme v Libyi gigantický tábor pro zadržené uprchlíky, nabádá Orbán EU |
Fico se po vzoru Orbána opakovaně vyjadřuje proti přijímání uprchlíků, ve srovnání s maďarským premiérem však stále působí umírněně. Slovensko dlouhodobě odmítá povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků mezi členské země EU. Místo toho prosazuje myšlenku národních příspěvků k řešení migrační vlny, a to v závislosti na možnostech jednotlivých zemí. „Migrace je fenomén, který musíme řešit z dlouhodobého hlediska,“ míní Korčok.
Na odmítání kvót se všechny země V4 shodnou, rétoriku však volí jinou. Podobně je to i v otázkách zdrojů obnovitelné energie. Pokud se však podíváme na další politické i sociální aspekty spolupráce, najdeme v rámci Visegrádu spíše rozdíly než podobnosti. Polsko má například striktní zákony v problematice potratů, ostatní členské země jsou v tomto velmi benevolentní.
Česká republika před časem povolila užívání marihuany na lékařský předpis a povoluje držet malé množství pro osobní užití. V Polsku naopak platí přísný zákaz kouření marihuany, povoleno není ani její užívání na předpis. Polský ministr zahraničí Konstanty Radziwiłł rostlinu označil za „smrtelnou drogu“.
Menšiny a vazby na Rusko
Rozdílný pohled mají jednotlivé země také v otázce menšin. V Česku například mohou homosexuálové vstoupit do registrovaného partnerství. V Polsku se naopak homosexuálové na legislativu příliš spoléhat nemohou. Organizace pro lidská práva ILGA-Europe Polsko řadí mezi tři nejhorší evropské země pro život gayů a leseb. Jistě to souvisí s velkou zbožností Poláků, kterou se naši severní sousedé odlišují od zbytku V4. Česko naopak platí za jednu z nejvíce ateistických zemí na světě.
Sobotka odmítl nápad Zemana a Hofera na vytvoření „unie v Unii“ |
Země V4 rozdělují také vazby na Rusko. Polsko je proti této světové mocnosti spíše podezíravé a podporuje stálou přítomnost NATO ve střední Evropě (více zde). Orbán naproti tomu volá po zrušení sankcí proti Rusku, které mimo jiné financuje velký projekt jaderné elektrárny v Maďarsku. Slovensko a Česká republika se nachází kdesi uprostřed. Byť názorové směřování českého prezidenta Miloše Zemana je v tomto ohledu zjevné.
V4 se tak podle politologů nachází na rozcestí, které může vést v krajním případě až k jejímu rozpadu. Zároveň však vzhledem k turbulentnímu politickému období není vyloučené také její posílení. Jakou roli v ní bude hrát Česká republika?
„S určitou nadsázkou lze říci, ze země V4 přes to, že zažívají největší hospodářský boom ve své moderní historii, postrádají optimismus. Nemusíme věřit, že zvládneme vše. V žádném případě ale nechceme živit obavy, že v tomto světě nelze uspět. Přemýšlet jak a kde společně uspět, to je role, na kterou se chceme jak ve V4, tak v EU soustředit,“ míní Zaorálek.
