Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vinohradský řezník dal policistům pořádně zabrat. Tělo oběti rozřezal

  20:13aktualizováno  20:13
Brutální vražda, která se stala na konci devadesátých let v Praze, se zapsala do dějin kriminalistiky. Najít vraha se mordpartě podařilo i díky krabici zánovních kachlíčků, která posloužila jako zátěž pro potopení těla. Detaily neobvyklého případu popsal na přednášce v Muzeu policie vyšetřovatel Josef Lottes.

Všechno začalo 30. října 1999, když bezdomovci v Praze prohledávali kontejnery a hledali jídlo nebo něco zajímavého. Zaujal je modrý igelitový pytel na odpadky. Otevřeli ho a přišel šok. „Uvnitř bylo torzo mužského těla. Po rozbalení bylo zjištěno, že tělo je bez hlavy, končetin, a má oddělený penis. Strašný,“ vylíčil kriminalista Lottes.

O nálezu se policisté dozvěděli díky telefonátu z restaurace Radhošť. Volal personál, na který se bezdomovci obrátili. Okamžitě se rozběhlo pátrání. Nejprve v okolních ulicích. A skutečně ve dvou kontejnerech ležely další modré igelitové pytle.

„V prvém pytli se nalézalo pánské kompletní oblečení včetně spodního prádla, ve druhém se pak nalezla odříznutá pravá dolní končetina s chodidlem, oddělená v koleni, dále pak pravá paže oddělená v rameni bez dlaně a prstů,“ popsal kriminalista.

Zuby jak od kováře z Ukrajiny

Soudní pitva potvrdila, že všechny části patří k jednomu tělu. Obětí vraždy byl muž, zhruba pětatřicetiletý, vysoký 185 centimetrů, s jizvou po apendixu. Jeho identitu ale policisté neznali a neměli se čeho chytit. „Kriminalistika není jen o vědních oborech, ale i o náhodách,“ vylíčil další dění Lottes. Třetího listopadu našel rybář ve Vltavě nedaleko Hlávkova mostu další část těla, zabalenou v plátěné tašce Marlboro. Byla to hlava. „Jako markant tam byly tři zuby ze žlutého kovu, spodní řezáky,“ vzpomíná Lottes.

Taška byla zatížena balíkem obkladových dlaždic z Velké Břízy v originálním balení. A právě tato stopa nakonec pomohla usvědčit pachatele. Trvalo ale více než dva roky, než se dostala ke slovu.

Nalezená hlava byla tak zdevastovaná, že když policisté chtěli zveřejnit portrét a požádat o pomoc s identifikací veřejnost, museli podobu hodně upravit. Zásadní pro ně ale byl chrup. Zlaté zuby, provedené velmi neprofesionálně, tehdy vyšetřovatelé s trochou nadsázky okomentovali tak, že vypadají, jako by je dělal nějaký kovář na Ukrajině. Nebyli daleko od pravdy. Experti v oboru zubní medicíny potvrdili, že jde o fazetové náhrady, jaké se dělají v zemích bývalého Sovětského svazu a v Mongolsku. Kriminalisté tedy začali pátrat na cizinecké policii a v zahraničí.

Pohřešovaný podnikatel z Kyrgystánu

Pomoc přišla z databáze pohřešovaných osob, jakou vede Interpol. Popis seděl na pětatřicetiletého Sergeje Ovčinikova z Kyrgyzstánu. Odcestoval do Česka za účelem podnikání, přestal ale komunikovat s manželkou a ta nahlásila jeho zmizení.

Zatímco čeští policisté doufali, že manželka mrtvého okamžitě identifikuje a oni budou moci vyrazit po horké stopě, kyrgyzské úřady se k vyšetřování stavěly laxněji. Až v říjnu 2000 poslali do Česka zprávu, že manželka mrtvého identifikovala, a další půlrok si Lottes s kolegy počkali na poněkud obšírnější, ale stále nedostatečnou zprávu s částečnými výpověďmi svědků.

Až po zásahu zastupitelského úřadu v Kazachstánu se podařilo najít s policisty v Kyrgyzstánu společnou řeč a čeští policisté dostali informace, o které tolik stáli. To se už psal rok 2002 a od vraždy uběhlo dva a půl roku. „Z materiálu vyplynulo, že poškozený vycestoval do Prahy za účelem založení vlastní firmy, a vyvážel částku přibližně 18 tisíc amerických dolarů. Dále vezl větší množství různých oděvů k prodeji. Do Prahy přicestoval s jistým Maminem a jeho manželkou Akulovou,“ popsal Lottes.

Ovčinikov se s Maminem, jeho ženou a také jeho synem Timurem ubytovali v bytě u Flory. Akulová se ale po pár dnech vrátila zpět do vlasti, prý kvůli zdravotním problémům. Pátrání po tom, kde přesně všichni před vraždou žili, zavedlo policisty do Říčan. Podle záznamů cizinecké policie právě tam bydlela žena, u které měl Mamin hlášenou firmu. Bohužel se ukázalo, že Mamin ani nikdo další ze čtyřčlenné skupiny u ní nebydlel. Paní si přihlašováním cizinců pouze přivydělávala k důchodu. „Když jsme to potom zjišťovali, tak jsme šli do kolen, protože u ní v tom dvoupokojovém bytě bylo přihlášeno několik set cizinců,“ vzpomněl kriminalista na jednu z dalších komplikací při vyšetřování.

Důkazy by byly, ale podezřelý zmizel

Bydliště a pohyb kyrgyzské čtveřice kriminalisté přece jen vypátrali, bylo ale už pozdě. Byt v Lucemburské ulici v Praze 3, který měli pronajatý, byl v té době už prázdný, vyklizený, a také nově vymalovaný. Naděje, že by zde mohly zůstat stopy po zločinu, se kriminalistům rozplynula. Přece jen je ale v bytě něco zaujalo. V koupelně byly instalované stejné kachlíčky jako ty, které se našly v tašce s hlavou oběti. Majitel potvrdil, že po rekonstrukci mu zbyla ještě jedna krabice s kachlíky, kterou nechal na dně vestavěné skříně. Byla pryč.

Ovčinikov zemřel násilnou smrtí v noci z 29. na 30. října. A podle svědků se Mamin se synem hned 30. října ve velké rychlosti stěhovali pryč. Kriminalisté našli taxikáře, který je vezl. Zdálo se mu, že mají naspěch a pamatoval si, že s sebou měli několik velkých tašek s oblečením. To vše spolu se svědectvím, že Timur vypadal, že má z otce panický strach, vedlo kriminalisty k přesvědčení, že mají vraha. Z Lucemburské ulice se odstěhoval na několik týdnů na Prosek, ale poté zmizel z Česka.

Kvůli průtahům kyrgyzských úřadů policisté případ sice vyřešili, ale vrah jim stihl utéci. Nikdy se ho proto nemohli zeptat na motiv. Mohl to být loupežný motiv, žárlivost, ale i řešení momentálních neshod. Spis skončil v Kyrgyzstánu. „Mamin byl stíhán pro jinou neupřesněnou rozsáhlou trestnou činnost na jejich území,“ vysvětlil Lottes, proč Česko vyhovělo Kyrgyzstánu a postoupilo případ do zahraničí.

A jak to s vrahem z Vinohrad dopadlo? Jak zmínil Lottes, podle neověřených informací byl sice nějakou dobu ve vazbě v Biškeku, ale v rozsáhlé amnestii byl propuštěn. Pravděpodobně zmizel někde ve světě.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.