Viktor Karlík a jeho vzpoura proti inženýrům všemožného druhu

Od června do září pobíhala v pařížském Českém centru výstava Les Lumieres de la ville. Obsahovala obrazy, grafiky a plastiky Viktora Karlíka, konkrétně výběr z let 1990-2010, navíc zacílený na jisté detaily. Katalog-kniha vyšla tento měsíc s texty autora a s předmluvou Pavly Pečinkové v česko-anglicko-francouzském vydání jako 43. svazek Edice Revolver Revue.

"Být lampou, toužil bych svítit i jinam, než mi určil inženýr," stojí v podtitulu knihy. Tu větu lze chápat jako výstižné uvedení do prezentace děl zaměřených především na městská osvětlovací zařízení, ale zároveň jako formulaci životního názoru Viktora Karlíka (nar. 1962). Na přední záložce knihy je charakterizován takto: "Malíř, grafik, autor plastik a objektů, považovaný za nejvýraznějšího výtvarného umělce tzv. druhé generace českého undergroundu."

Stránky z knihy Viktora Karlíka Světla města

O knize

Viktor Karlík: Světla města / The City Lights / Les Lumieres de la ville.

Úvodní esej Pavla Pečinková. Překlady Mike Baugh, Tereza Baugh, Petr Onufer, Jean-Gaspard Páleníček, Marek Tomin. Grafická úprava Luboš Drtina. Společnost pro Revolver Revue, Praha 2010, 136 stran, doporučená cena 299 korun.

Poněkud vágní charakteristiku je třeba trochu konkretizovat. Například slovy z "oficiálního životopisu" časopisu Revolver Revue vztaženými k roku 1985: "Ivan Lamper, Viktor Karlík a Jáchym Topol zakládají samizdatovou revui s názvem Jednou nohou. První číslo, tištěné cyklostylem a s linorytovou obálkou, vychází nákladem 50 kusů, prodává se ilegálně za 25,- Kč." Kulturně-historickou lekci a encyklopedické heslo "Viktor Karlík" vhodně doplňují slova Ivana Martina Jirouse: "Je to generace nesentimentální a duchovně ostře vyhraněná. (…) Protože cílem undergroundu (…) je vytvoření kultury, která bude nezávislá na establishmentu, jeho kategoriích hodnocení a hierarchii hodnot. Proto všichni, kdo se o vytvoření takové kulturní scény snaží, všichni, kdo vytvářejí široké společenství, z něhož tato scéna vyrostla a vyrůstá, jsou na duchovním díle undergroundu účastni. A spolu s nimi se na tomto díle podílejí i všichni ti, kdo pro absenci talentu nemohou spolu s nimi přímo kulturu vytvářet, ale svou spoluúčastí pomáhají formovat prostor, ve kterém se tato svobodná kultura zabydlela."

Obálka knihy Viktora Karlíka Světla města

To vše je záslužná, a přece již vzdalující se minulost. Nakolik ji Viktor Karlík přesáhl, nakolik zasvítil jinam, ukazuje právě kniha Světla města. Koneckonců už proto, že jsou zde prezentována díla vzniklá v posledním dvacetiletí. A tedy předpokládejme, že sice vycházejí z autorova předchozího uměleckého bytí a pocitu, leč jejich svoboda už tkví i v absenci základního občanského (potažmo politického) a kulturního protestu. Pokud tu apel zaznívá, pak sahá do jiných zdrojů než politických, neboť tématem Karlíkových obrazů a objektů jsou městské dominanty – pouliční osvětlení a komíny. A to je třeba ještě upřesnit: ačkoliv tón tohoto souboru je na první pohled potemnělý – odvíjí se v černé, v odstínech šedé a hnědé barvy - není to kritika industriálního parametru městského prostoru. Snad i poněkud metafyzickou polohu přidávají související tématické odbočky: zápalka, nedopalek cigarety, dýmka, semafor; v ještě abstraktnější rovině pak polarita světla a tmy, hranice mezi nimi a varianty spolužití, prolínání, narušování vzájemné suverenity.

Stránky z knihy Viktora Karlíka Světla města

Zvýrazňujícím prvkem této Karlíkovy "pouliční" tvorby je monotónnost. Stěží lze říci, zda k ní autora inspirovalo obvykle pravidelné rozmístění veřejného osvětlení. Faktem nicméně je, že opakování u něho má podstatnou úlohu. Většina námětů se v Karlíkově knize vyskytuje ve dvojím až trojím provedení - jako obraz, objekt či linoryt. Tyto varianty přitom vznikají v delším časovým údobí; většinou je ke starším sériím obrazů a linorytů (z cyklu Černá práce z roku 2000) přidán bronzový objekt nebo reliéf z posledního období. Po uplatnění geometrické a barevné jednoduchosti jako by ještě autora nutilo utkat se s masivní hmotou, a tím paradoxně nadlehčit plochu třetím rozměrem. Lampy pak nejsou pouhé "opěrné body", a stejně tak záblesk plamínku zapálené sirky, oharek cigarety nebo vertikála komína.

Stránky z knihy Viktora Karlíka Světla města

Karlíkovým objektům je přirozené praktické poslání. Estetická funkce tu nabývá vrcholu ve svém post-post-kubistickém zjednodušení. Je tak vyslovena úcta k řemeslné i umělecké tradici. A je to onen platónský stín, který Viktor Karlík objevuje v geometrické deformaci, rozprostřený po chodníku, nebo zvědavě nahlížející do oken. Zaprášená a opomíjená část města zde v plnosti ukazuje potenci své elegance.
Publikace Světla města není pouhým obrazovým katalogem. Plnohodnotnou součástí je autorův text. Jestliže běžně je v dnešní společnosti slovo nahrazováno obrazem, pak muž mnoha zájmů a nadání, osobitý typograf knižních obálek Viktor Karlík, kartu obrací. Své obrazy a objekty komentuje. Komentář je usazen v rovině vznešenější, více metaforické, expresivní. Vytrhuje obrazy a objekty z klidu a obyčejnosti, lapidárně lyrizuje: "Edison. Příběh, který nepřestává fascinovat. Umělé osvětlení – umělý svět. Pár drátků, vývěva, trocha elektřiny a svět je vzhůru nohama."

Stránky z knihy Viktora Karlíka Světla města

Karlíkova Světla města jsou přitažlivá. Nejen proto, že autor obdivuje opomíjený mizející svět své rodné pražské čtvrti Smíchov, že se hlásí k tradici "údivu z obyčejných věcí". Také proto, že je z jeho produkce evidentní cit pro materiál, pro duch místa, s nímž není třeba zápasit, ale jemuž je dobré naslouchat.

Tým Revolver Revue: Edita Beníšková, Marek Vajchr, Viktor Karlík a Terezie Pokorná, Praha, zima 2008