VIDEO: Jsem politik. Když mě zbijí, nepište to

O případném únosu Jiřího Paroubka či ministra Langra se ode dneška dočtete jako o "únosu vrcholného politika". Média nově nesmí zveřejňovat jména obětí trestných činů bez jejich písemného souhlasu. Jako v jediné zemi EU však ani u ústavních činitelů. MF DNES proto učinila pokus a požádala politiky o písemný souhlas předem.

"Na 88. kilometru dálnice D1 havaroval vůz, v němž seděl jeden z nejznámějších politiků. Byl převezen do nemocnice, jeho stav je kritický."

Takto nekonkrétně by zněla zpráva o nehodě někdejšího předsedy Federálního shromáždění Alexandera Dubčeka, kdyby už v září 1992 existoval zákon, který začal platit dnes – tedy novela, jež zakazuje zveřejňování obětí trestných činů. A to pod hrozbou pěti let vězení nebo pětimilionové pokuty.

SMS zdarma

Pokud si objednáte aktuální SMS zpravodajství portálu iDNES.cz, budete mít službu první měsíc zdarma a potom za 29 Kč/měsíc. Platí pro zákazníky O2. Více na zde

Média by nyní nesměla uvést jméno ani funkci politika, který na dálnici D1 havaroval. To proto, že Dubček jako spolujezdec nehodu nezavinil, byl naopak její obětí. O Dubčekově nehodě by dnes mohla média informovat v jediném případě – pokud by některé noviny nebo televize měly od známého politika předchozí písemný souhlas s uveřejněním informací, že se stal obětí trestného činu.

A právě takový pokus učinila MF DNES. Reportéři oslovili vrcholné české politiky s dotazem, jestli jsou ochotni dát médiím takový souhlas. Konkrétně: kdyby byli například napadeni, zbiti nebo vydíráni, zda by o tom MF DNES mohla psát.

Ne že mě pak bacíte, smál se po podpisu Bublan

"A ne že mě za rohem něčím bacíte, abyste to pak mohli zveřejnit," vtipkuje v pátek po zasedání Sněmovny poslanec za ČSSD František Bublan.

Právě ho s kolegou na ulici před Poslaneckou sněmovnou žádáme, aby předem písemně souhlasil, že o něm můžeme psát jako o oběti zločinu. Tedy podepsal dokument "Souhlas s uveřejněním informací". A Bublan jako jeden z menšiny politiků souhlasí.

Náš list samozřejmě nikomu nepřeje nic zlého, ale třeba právě Bublan vystupuje jako stínový ministr vnitra, a pokud do vládního křesla opět usedne, stane se opět ostře sledovanou, a tudíž ohroženou personou. Nutnost obcházet politiky s předtištěným blanketem jednak ukazuje na absurditu "náhubkového zákona", ale zároveň je to teoreticky jediná možnost, jak si zajistit, aby vůbec MF DNES mohla napsat, že se lidem, kteří řídí tuto zemi, stalo něco zlého.

Oslovení poslanci a ministři na předložený "Souhlas" reagovali třemi způsoby. Odpůrci zákona ho nadšeně podepisovali, jeho příznivci podpis odmítali a část politiků si vzala čas na rozmyšlenou – nechtěli podepisovat tak důležitou věc na chodníku. Nejrychleji byl s námi hotový ministr průmyslu Martin Říman.

"Já nepředpokládám, že se stanu obětí," věří si ministr. "A když se stanu, nechci, abyste o tom psali," dodává. Pak rychle nastupuje do limuzíny a řidič šlápne na plyn.

Svoboda: Dopředu se svých práv vzdát nelze

Ministr pro místní rozvoj a bývalý vládní legislativec Cyril Svoboda nám naopak na ulici uspořádal doslova odbornou přednášku, proč podle něj náš papír odporuje českým zákonům.

"Prosím vás, podívejte se do občanského zákoníku, než budete klást tyto otázky. Protože podle našeho občanského práva se nikdo nemůže vzdát práva, které mu vzniká v budoucnu," přesvědčuje nás Svoboda, proč nepodepíše.

Marně argumentujeme, že ho přece nikdo o žádné právo neobírá. Poslankyně Kateřina Jacques reaguje přívětivěji. Podepisuje se a dokonce si bere jeden volný formulář a slibuje, že ho rozšíří mezi zbývajícími členy klubu Zelených.

"Zbývající členové" už jsou ovšem po vyloučení Olgy Zubové a Věry Jakubkové jenom tři lidé. Jacques však hlasovala pro zákon, i když později tvrdila, že se spletla.

Opačným případem byl předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek, který pro zákon nehlasoval, ale formulář podepsat odmítl. Odvolal se na špatné zkušenosti s médii v minulosti. Říman úvahu, že ho při únosu nikdo nenajde, když zůstane anonymní, rovnou označil za pitomost.

Bursík: Ten zákon je "blbý" celkově

Ale vicepremiér Martin Bursík se zachoval opačně. Dokonce nás pochválil za "dobrý nápad". Jako bychom snad ani nedrželi v ruce stejný list papíru. Formulář bez váhání podepsal (v době hlasování chyběl).

"Ten zákon je blbý celkově," říká Bursík spíš pro sebe než do mikrofonu. Zajímal se i o to, jestli už dokument podepsala Kateřina Jacques.

"Každý politik, když jde s kůží na trh, si musí uvědomit, že to jeho právo na soukromí je omezenější," míní Bursík. Jeho kolegové se však těmito slovy příliš neřídí. Většina oslovených politiků se rozhodla, že "souhlas" pro MF DNES nepodepíší.

O napadení českých politiků by četli Slováci a Němci

Zákon říká, že média nesmějí bez písemného souhlasu poškozeného informovat o obětech trestných činů, jako je kuplířství, vražda, ublížení na zdraví, rvačka či braní rukojmích.

"V principu se to týká i tak důležitých událostí, jako je například únos politika," vysvětluje Vladan Rámiš, právník mediální skupiny Mafra, který novelu detailně studoval.

A teď vůbec nejparadoxnější příklad: Při striktním výkladu zákona by média nesměla napsat ani to, že byl ústavní činitel zavražděn či zbit. Už by tedy v Česku nevyšly články o napadení komunisty Jiřího Dolejše nebo pořezání dnes už zesnulého poslance ČSSD Pavla Dostála.

Zprávy o napadení českých politiků by si tedy mohli ve svých domácích médiích přečíst Slováci nebo Němci, ale Češi by měli smůlu.

Kde je předseda? Neřeknu

Mohla by nastat ještě absurdnější situace – o zranění či zmizení politiků nesmějí bez jejich souhlasu mluvit ani spolupracovníci. Kdyby byl Jiří Paroubek unesen a ČSSD by musel převzít 1. místopředseda Bohuslav Sobotka, nesměl by žádný sociální demokrat říci, kam jejich šéf zmizel. Že by vnitrostranický puč?

Někteří senátoři už proto hledají minimálně 17 svých kolegů, kterým se zákon nelíbí. S jejich podpisy pak mohou podat stížnost na zákon u Ústavního soudu.

"Nespokojených senátorů je dost," ujišťuje lidovecký senátor Petr Pithart.

Jiného názoru je poslanec ODS Marek Benda. Podle něho je zákon ústavní a veřejnost nemá právo vědět, že byl politik třeba unesen. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že cílem novely bylo chránit především soukromí dětí a také obětí sexuálních trestných činů.

"Od začátku dubna by se v médiích neměla bez svolení objevit například tvář znásilněné ženy, zmizet by měl i detailní popis týrání ženy jejím manželem," píše ministerstvo spravedlnosti ve zprávě, kterou zaslalo tento týden médiím.

Zároveň ministerstvo tvrdí, že soudy nebudou trestat, pokud budou média informovat o obětech, které jsou zároveň veřejně známými lidmi. Potíž je v tom, že zákon o takových výjimkách nemluví.

Ano, nebo ne?

Co dala redakce politikům podepsat:
Já níže podepsaný(á), ......, dat. nar. ....., tímto ve smyslu § 8b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, uděluji společnosti MAFRA, a. s., svůj výslovný souhlas s tím, aby v jí provozovaných médiích uveřejňovala informace o tom, že jsem se stal obětí trestných činů uvedených v § 8b odst. 2 výše uvedeného zákona, jejichž zveřejnění je jinak ve smyslu § 8b odst. 2 až 4 zakázáno.

Ivan Langer (ODS)
NEPODEPSAL
"Nepodepíši to. Chceme-li si užít svobody, tak se taky naučme respektovat práva a soukromí konkrétních lidí z masa a kostí. Já vzývám svobodu slova, ale takovou, která neslouží nikomu jako byznys."

Právník redakce: Respekt k soukromí lidí je správný. Ale stejně tak politici musí respektovat právo veřejnosti znát o nich některé informace. Stát nemůže tento problém "vyřešit" absolutním zákazem.

Kateřina Jacques (SZ)
PODEPSALA
"Já tuhle iniciativu vítám, protože si myslím, že to nebylo správné rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Sami chystáme novelu, kterou chceme zvrátit to nešťastné rozhodnutí. Vím, že senátoři podávají ústavní stížnost, a velmi jim v tom fandím."

Poznámka redakce: Také poslankyně Jacques hlasovala pro "náhubkový" zákon. Poté se omluvila, že to bylo omylem.

Petr Gandalovič (ODS)
NEPODEPSAL, VÁHAL
"Je pravdou, že představa, že by americké noviny po vraždě prezidenta Kennedyho nesměly říct, kdo byl zastřelen, je dost nesmyslná. Politik vždy musí počítat s medializací, která je součástí práce. Ten váš formulář ale před podpisem dám právníkům."

Poznámka redakce: Petr Gandalovič o zákoně nehlasoval. V době, kdy se o zákonu jednalo, nebyl v parlamentu.

Jiří Paroubek (ČSSD)
NEPODEPSAL
"Konkrétně se to stalo právě mně, že bylo zveřejněno, že se o mně bavili nějací dva vykukové před nějakými devíti lety, a pak o mně MF DNES psala, jako bych byl nějaký vyvrhel."

Právník redakce: Média musí při informování veřejnosti postupovat odpovědně. Ale politik musí snést, že se o něm píší i negativnější informace, jež se ho mohou subjektivně dotknout. Rozhodující je, zda existuje veřejný zájem na uveřejnění takových informací.

Ondřej Liška (SZ)
NEPODEPSAL, VÁHAL
"Nejsem připraven si to hned prostudovat, ale principiálně myslím, že bych souhlasil. Jsme veřejné osoby, na ty platí jiná měřítka ve smyslu ochrany osobnosti. Stane se, že když se ústavní činitel stane obětí trestného činu, tak to má vliv na celý stát jako celek."

Poznámka redakce: Ani Ondřej Liška o zákonu nehlasoval. V době, kdy se o něm jednalo, nebyl v parlamentu.

Zdeněk Škromach (ČSSD)
NEPODEPSAL, VÁHAL
"Budu se s tím muset nejprve seznámit. Pak se k tomu vyjádřím. Jinak mně nevadí, když objektivně o mně informujete, není s tím žádný problém, ať už se mi stane cokoliv. Souhlas by mohla dát manželka."

Poznámka redakce: Zdeněk Škromach o zákonu nehlasoval.

František Bublan (ČSSD)
PODEPSAL
"Já jsem s tím zákonem nesouhlasil, považuji ho za špatný. Byl úmysl, aby se to netýkalo dětí nebo citlivých případů, ale obecně je to špatně. Nemělo se stát, aby se takový zákon přijal."

Poznámka redakce: František Bublan by jedním z poslanců, kteří pro změnu ruku nezvedli.

Marek Benda (ODS)
NEPODEPSAL
"Umím si představit situaci, že mě někdo zmlátí a já nemusím mít zájem na tom, aby to o mně někdo psal. Já jsem nic neprovedl, jsem poškozený. Proč jenom proto, že jsem veřejný činitel, byste měli automaticky právo to dát ven?"

Právník redakce: Politik musí počítat s tím, že se vzdává části soukromí. To, že byl napaden, má veřejnost většinou právo vědět. Může to mít vliv i na jeho politické rozhodování.

Cyril Svoboda (KDU-ČSL)
NEPODEPSAL
"Nepodepíši, protože to odporuje zákonu. Podle našeho občanského práva se nikdo nemůže vzdát práva, které mu vznikne v budoucnu."

Právník redakce: S tímto argumentem jsme se už u některých právníků setkali. Poskytnutí souhlasu není vzdáním se práva v právním smyslu, ale naopak jeho výkonem. Obdobně je například poskytován souhlas k zasílání marketingových sdělení.

Martin Bursík (SZ)
PODEPSAL
"Já snad obětí nebudu. Ale ten zákon je celkově hloupý. Velmi rád to proto podepíši. Každý politik, když jde s kůží na trh, si musí uvědomit, že to jeho soukromí je daleko."

Poznámka redakce: Martin Bursík o zákonu nehlasoval. V době, kdy se o zákonu jednalo, nebyl v parlamentu.

Martin Říman (ODS)
NEPODEPSAL
"Nepředpokládám, že se stanu obětí trestného činu. Nevidím důvod to podepisovat. A když se obětí stanu, budu raději, když o tom nebudete informovat."

Právník redakce: Média obvykle nemají důvod informovat o detailech trestného činu, který byl spáchán na neznámém člověku. Měla by a musí ovšem informovat o okolnostech trestného činu, jehož obětí se stal Martin Říman, ministr vlády.