Více naděje a moralní podpory!

Tak jako většina obyvatel naší země, kteří nemohou aktivně pomoci v zaplavených oblastech, i já s napětím sleduji každý den česká média. Člověku je smutno, když vidí nekonečné přívaly vody, jak ničí další kus naší země. Média se v mezích možností snaží co nejpodrobněji mapovat situaci v zasažených oblastech, informovat o celém průběhu a pravděpodobných následcích, jež tato katastrofa bude mít. Jejich neuvěřitelná zásluha je také v tom, že vybízí lidi k vzájemné pomoci a to ať už finanční či materiální formou, nebo formou přímé spolupráce v postiženém regionu. Představitelé vlády přicházejí na Kavčí hory a slibují lidem finanční podporu, informují o následných krocích a řešení stávajících problémů.

Někteří z nich si postesknou nad neukázněností lidí, jenž komplikují práci záchranářů. Často slýcháme výzvy k občanům, aby uposlechli příkazy policie a neopakovala se tak tragická událost ze 15.8. v Ústí nad Labem. Jak se zdá, vše tedy funguje jak by mělo. A přesto je zde něco čeho se nám v těchto vystoupeních nedostává. Je to hlasitá a upřímná pochvala, naděje a snad i trochu optimismu. Především politici, umělci a veřejně známé osobnosti by měli využít prezentace ve sdělovacích prostředcích a kromě nepostradatelných informací předat lidem i trochu naděje. Samozřejmě nikdo neočekává, že několik dní nevyspalý ministr bude hýřit optimismem a dobrou náladou. Na druhé straně je to právě on a jeho kolegové, kdo by měl hlasitě poděkovat hasičům, záchranářům, lékařům, dobrovolníkům a hlavně všem postiženým, ale přesto ukázněným občanům statečně čelícím jedné z největších životních pohrom. Nejenom kritikou a důraznou žádostí lze člověka přesvědčit aby uposlechl příkazů, stejného výsledku lze dosáhnout také  pochvalou za disciplínu a ukázněnost, kterou mnozí lidé již projevili. Ačkoli nikdo nemůže postiženým vrátit jejich ztracené domovy, výsledky jejich celoživotní práce ani maličkosti, jež pro ně mnoho znamenaly, dobře volená slova pochopení, vzájemné
podpory a naděje mají v tuto chvíli nesmírný význam. Smutek a strach jsou nyní nejčastějšími emocemi, únava je všude kolem nás, znechucení nad chováním některých lidí v nás vyvolává vztek, ale přesto všechno je třeba si uvědomit také druhou lepší stránku. Vzájemnou solidaritu, neuvěřitelné nasazení, boj o každý metr nezaplavené půdy, zachráněné lidské životy a kulturní památky. A hlavně všudypřítomnou víru, že si dokážeme pomoci a že opět bude lépe. I takováto poselství by měla zaznívat z úst našich politiků, když vystupují ve sdělovacích prostředcích. Není to sice stejné jako nabídka finanční pomoci, ale rozhodně to není podpora zanedbatelná.