"Ráno jsme přišli do depa na Kačerově, na prohlížecím kanálu už byla přistavená souprava, musela se skládat z novějších vozů a být po revizi," vzpomíná Láska. Tehdy mu bylo šestatřicet let, dnes už je v penzi. Poté přijela ochranka, která vlak obstoupila, a její šéf se osobně seznámil se všemi, kdo měli k soupravě přístup.
"Museli jsme s kolegou, který jel se mnou, podepsat přejímací protokol, naposledy jsme zkontrolovali přístroje, zažádal jsem o zapnutí vysokého napětí a dostal jsem povolení k výjezdu. Bylo to skoro jako malý start z letiště," říká Láska.
Po celou cestu z Kačerova nesměla souprava nikde zastavit, po projetí kolejové spojky mezi trasou C a nově otevíraným "áčkem" se dojelo na Náměstí Míru, kam měla dorazit stranická delegace.
Aby byla jízda dokonale plynulá a pohodlná, udělala se výjimka a speciálně kvůli první jízdě se výjimečně vypnulo zabezpečovací zařízení. Strojvedoucí Láska zároveň dostal příkazem jet s politiky sníženou rychlostí.
. Jak před 30 lety vznikalo "áčko"bohatá fotogalerie |
Ve dveřích stál prezident
A pak to konečně přišlo, do stanice sjela po eskalátorech delegace. Do prvního vagonu nastoupilo předsednictvo ÚV KSČ, do druhého vozu pak politici s nižšími funkcemi.
"Pomaličku jsme se rozjeli, když vtom někdo zaklepal na kabinu. Člen ochranky oznámil, že za námi přijde soudruh prezident. Slušně jsme pana Husáka pozdravili, on se postavil mezi námi a koukal do přítmí tunelu. Řekl, že máme hezké zaměstnání, jinak se moc nevyptával a sledoval, co děláme," pokračuje Láska.
Na předposlední stanici Hradčanská se krátce zastavilo. Když se strojvedoucí znovu rozjel, setrvačností se otevřely špatně zavřené dveře do tunelu.
"Zavírání šlo blbě, muselo se s tím třísknout, takže jsem vstal, řekl jsem ´s dovolením, soudruhu prezidente´ a ty dveře jsem důrazně zavřel. V tom do kabiny vlétl člověk z ochranky, co že se děje, jestli se na prezidenta náhodou nestřílí."
Na konečné politická elita vystoupila, strojvedoucí opustil soupravu a po prezidentově projevu nasedl do jednoho z vlaků, které mezitím začaly najíždět na trasu, aby svezly první obyčejné Pražany. Byl vystřídán a odjel domů.
Brežněva jsem nestihl
Proč byl na speciální jízdu vybrán právě on? Patřil k nejzkušenější partě pražských průkopníků, kteří se učili řídit metro ještě před jeho otevřením v roce 1974. Půlroční stáž tehdy probíhala v Moskvě.
"Nejdřív jsme chodili do školy a pak nás přiřadili k ruským strojvedoucím. Mne dostal na starost bývalý ponorkový střelec z Kronštadtu," vypráví Láska.
S Husákem se potkal ještě jednou. Podruhé ho svezl v roce 1980 při prodloužení trasy C do stanice Kosmonautů (dnes Háje). Ze zahraničních hostů pak potkal třeba rumunského diktátora Ceauseska. "Brežněva jsem nevezl. Když tu byl, měl jsem zrovna dovolenou," směje se.
A jak mu bylo, když měl na palubě tak cenný náklad? Byl nervózní?
"Ani ne," říká. "Mnohem víc jsem se bál, když jsme před otevřením úplně první trasy metra C testovali Nuselský most. Ověsili ho měřicími zařízeními a já na závěr dostal za úkol vjet na něj co nejvyšší rychlostí se soupravou naloženou až po strop pytli s cementem. V kabině jsem měl asi pět lidí, rozjel jsem to z kopce od Pankráce a na most jsem vjel rychlostí 88 km za hodinu. Nejhorší pocit nastal těsně za stanicí Pražského povstání, kde je esíčko. Dnes je tam šedesátka, my projeli osmdesátkou. To jsem si říkal, že jestli vykolejíme, prorazíme vedlejší tunel. Náš rychlostní rekord v tom místě asi nikdo nepřekoná," říká.
