SPECIÁL:
Věznice CIA v Evropě
"Nevím, proč se mi to stalo. Taky se to snažím zjistit," uvedl Masrí, který se za pomoci advokátů, médií i mnichovské prokuratury snaží dát dohromady jednotlivé dílky mozaiky.
Jeho žalobu na CIA už přijal soud v americké Západní Virginii. Masrí se domáhá odškodnění ve výši 75 tisíc dolarů. Libanonec popřel, že by už od Američanů inkasoval půl milionu výměnou za mlčení.
Prý mu dávali rýži s červy
Na začátku jeho příběhu, který jako by vypadl ze scénáře k akčnímu filmu, prý byla žena. To alespoň tvrdí Masrího advokát Manfred Gjindič. V předvečer Silvestra 2003 se Masrí tak pohádal s manželkou, že nasedl v Ulmu do autobusu, který ho měl odvést až do Makedonie, aby si odpočinul a srovnal myšlenky.
Bez problému projel půlkou Balkánu, než mu na makedonských hranicích policisté sebrali pas, naložili ho do neoznačeného auta a odvezli do hotelu ve Skopji. Tam se ho místní vyšetřovatelé přes tři týdny snažili přimět k doznání, že je členem Al-Kajdy. Na protest zahájil hladovku.
Třiadvacátého ledna 2004 prý přišli na řadu specialisté CIA. Zavázali mu oči, spoutali ruce, zmlátili ho, vysvlékli do naha, vyfotografovali, navlékli do tepláků a omámeného jako žok vynesli do letadla, které odletělo do Afghánistánu.
Tam ho hodili do kufru auta, opět zmlátili a drželi v izolaci ve sklepě kábulského vězení, kde dostával jen smradlavou vodu, shnilý salát, kuřecí kosti a rýži s červy - i s hladovkami prý zhubl o 30 kilogramů. Tlumočníci prý měli "palestinský přízvuk".
Promiňte, byl to omyl
Pak mu prý ředitel věznice jednoho dne řekl, že se stal omyl. Agenti si spletli jméno, a objevil se i německy hovořící spolupracovník amerických vyšetřovatelů "Sam", kterého Masrí posléze identifikoval "na sto procent" jako komisaře spolkové kriminální služby Gerharda Lehmanna.
Po další hladovce si na konci května vymohl návrat - vysadili ho však v Albánii, odkud ho vyhostili poté, co si na tiranském letišti koupil letenku do Frankfurtu.
Křížový výslech údajné oběti únosu provázely nejen věcné otázky. Levice vynášela prohlášení, že "ukrutný příběh jasně svědčí o spolupráci evropských služeb s CIA".
Pravice se naopak soustřeďovala na slabiny svědka - podivnou a náhlou cestu do Makedonie, zatímco doma zůstala v jednopokojovém bytu manželka s pěti dětmi odkázaná na sociální dávky, či někdejší Masrího členství v radikální libanonské organizaci. Otázky mířily i na případné kontakty s Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK).
"Nevím, co je UCK. Žádné kontakty s radikálními islamisty nemám," ujišťoval Masrí. Tvrdil, že býval jen řadovým bojovníkem v libanonské občanské válce, než požádal o azyl v Německu, a od těch dob už do žádných spolků nevstupoval.
Poslanci měli smíšené pocity
"Příběh je to určitě dramatický, nelze ho zpochybňovat od začátku do konce, i když v něm byly nesrovnalosti, logické díry a nedořečená vysvětlení. Ale vstupovat tímto způsobem do živých případů mi připadá velmi nezdravé a nešťastné," řekl jediný český zástupce ve výboru Jan Zahradil z ODS, který od počátku pochyboval o smysluplnosti parlamentního vyšetřování.
"Tento styl práce, vedoucí k politickým interpretacím, ačkoliv ještě neexistují žádná prokázaná fakta, může ovlivnit i samo vyšetřování (Masrího případu), a to je samozřejmě špatné. Pouštíme se na velmi tenký led," dodal.
"Kafkovsky smíšené pocity" si odnesl i Zahradilův slovenský kolega Miroslav Mikolášik (KDH). "Okolnosti případu je určitě třeba došetřit, ale jsou tu velmi podivné nejasnosti, svědek nebudil přílišnou důvěru a několikrát si odporoval," uvedl.
"Z Masrího svědectví vyplývají dva důležité závěry, a to že se musíme zaměřit na roli německých a makedonských úřadů v tomto únosu," usoudil naopak mluvčí socialistických poslanců v výboru Wolfgang Kreissl-Dörfler.
Evropský parlament se na přelomu roku rozhodl pustit se do vlastního vyšetřování údajných nezákonných aktivit CIA v Evropě a případné spoluviny evropských vlád. První předběžnou zprávu o svých zjištěních má výbor, složený ze 46 poslanců, předložit do dubna.
Z nelegálního provozování utajených věznic v Evropě obvinila CIA nevládní organizace Human Rights Watch počátkem loňského listopadu. - více zde
Dotčené země podezření popřely, podobně jako šéfka americké diplomacie Condoleezza Rice při prosincové návštěvě Evropy. - více zde
