"Že prý je vykořisťovatel a musí zaplatit jednorázovou kapitalistickou daň jeden milion korun, jinak mu může shořet dům, vybouchnout auto...," popisuje jeden z dosud nezveřejněných případů vydírání Soňa Budská ze středočeské policejní správy.
Pro vyděrače z Kutnohorska - samotáře žijícího u rodičů - si kriminalisté přišli tři neděle poté, co odeslal dopis. Pohled do statistik ukazuje, že policisté podobných kauz po celé republice řeší stovky. Zatím mají v zápase se zločinem, který je postaven na vyhrožování, slušné skóre.
Vyhrožoval dceři podnikatele
V listopadu loňského roku vyhrožovali pachatelé šéfovi jednoho z luxusních hotelů ve středních Čechách. Chtěli po úspěšném byznysmenovi čtrnáct a půl milionu korun. Pokud by je nedostali, ublížili by jeho dceři.
Vyšetřovatelům z jednotky pro odhalování organizovaného zločinu trvalo také jen pár týdnů, než je našli. Na miliony si tehdy dělali zálusk dva muži, otec a syn. Ani o tomto případě se veřejnost nikdy nedozvěděla.
Za prvních pět měsíců letošního roku měli policisté obdobných kauz na stole 724. Za tu dobu stačili objasnit 560 z nich, tedy 77 procent. V loňském roce z toho vyšla policie ještě lépe. Z ohlášených 2093 případů vyřešili 1720, což znamená ještě o pět procent vyšší úspěšnost.
Ostatně: i v době, kdy měli detektivové plno starostí s největší vlnou vyděračských případů, neopomněl to zdůraznit policejní prezident Jiří Kolář: "Je fenomén poslední doby, že tady je velký nárůst těchto anonymů. Pachatelé si ale nemohou být v žádném okamžiku jisti, zda budou nebo nebudou dopadeni včetně toho, že škody způsobené jejich jednáním jim budou připisovány."
Proč je policie právě v tomto směru tak úspěšná? Velkou část případů mají na svědomí naprostí "amatéři", kteří po sobě zanechávají haldy stop. To je jedno vysvětlení.
"A taky tam hraje roli fakt, že podobné případy mají prioritu. Když jde o ohrožení veřejnosti, nasadí se na případ velké množství lidí," vysvětluje náměstek pražského policejního šéfa Zdeněk Janíček, jehož podřízení ve středu v rychlíku Praha - Přerov zatkli devětadvacetiletého Ladislava K.
Ten chtěl půl milionu, jinak otráví vodu pro Prahu jedem. Ke hře s policií muže, který pracoval na dráze, dovedla - tak jako většinu vyděračů - finanční tíseň. A taktéž jako ostatní spoléhal na štěstí. Věřil, že při předávání výkupného, zpravidla nejzranitelnějším místě vyděračské partie, kriminalistům pláchne pod nosem. Nepovedlo se.
Vyděrači jsou naivní
"Většinou přemýšlí o činu velmi povrchně," přibližuje vyděrače uznávaná policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
"Jednak si neuvědomují, jak hanebný čin páchají a že mohou ublížit naprosto nevinným lidem. Potom také vše nedomýšlejí. Myslí si, že stačí napsat výhrůžný dopis nebo zatelefonovat a okamžitě dostanou peníze. Tím se také vysvětluje, proč se tolik lidí pokouší získat peníze vydíráním. Nepotřebují totiž žádnou zvláštní kvalifikaci ani zvláštní zázemí."
Experti se shodují, že vlnu vydírání odstartoval olomoucký vyděrač, který na jaře nastražil funkční pumu u jednoho z tamních mostů. Policie mu tehdy vrtulníkem shodila na požadovaná místa deset milionů korun, což mnozí z policistů dodnes označují za chybu.
Mimochodem: právě ten olomoucký vyděrač policistům uniká. Podobně jako muž, který telefonoval ve středu do redakce MF DNES a stěžoval si, že mu policie nevydala požadovaných patnáct milionů korun.
