Pokrytectví pana Brouchera je tedy nemravné, ale pochopitelné. Obhajuje zájmy své země. Pokrytectví pana Kavana si zaslouží hlubší analýzu. Naše země bývá bohatšími a většími poměrně často stavěna před kruciální volby. Tentokrát před tuto: Buď povolíme imigračním úředníkům, aby si zřídili předsunuté stanoviště, nebo Británie zavede víza.
Zdánlivě je úplně jednoduché se rozhodnout. Kontrola na letišti se dotkne jen skupiny obyvatel, shánění víz by postihlo všechny. A ti, které Velká Británie nechce, by se tam stejně nedostali.
Vláda se však zachovala jako vláda bílé většiny, když kontroly povolila. Nevzala vůbec v potaz, že část občanů je britským opatřením postižena. Shodou okolností jsou to občané romského původu. Až po zhlédnutí naturalistické televizní reportáže si členové vlády uvědomili, že i Romové jsou občany České republiky.
Jan Kavan pozval britského velvyslance. Zdálo se, že vysloví aspoň nesmělý protest. Když se však dověděl, že ten tmavý muž lhal, jako by to pro něj byl dar z nebes. Problém je pryč, všechno je přísně individuální, nikoli rasové, lhář je lhář, černý či bílý.
Přiznejme, ministr je v těžké situaci. Proti silnějšímu nemá zbraně. Těžko můžeme pohrozit, že na londýnské letiště vyšleme naše úředníky. Vidí však, že občané republiky jsou veřejně ponižováni pro barvu kůže. Ponižována je tak celá země. Vláda trpně kývá: "Císař má krásné šaty." Proč ne. Většina to přece schvaluje.
