"Ročně končí v nemocnicích po úrazech 30 tisíc dětí. A devět procent z nich se zraní přímo na hřišti," přiblížila zjištěná data docentka Veronika Benešová z motolské nemocnice.
Pokud jde o úrazy dětí, včetně těch, k nimž dojde na hřištích, řadí se Česko na čtvrté nejhorší místo v Evropě.
"Třeba ve Švédsku mají přísná bezpečnostní pravidla určující například rozestupy příček na prolézačkách už pětatřicet let. U nás s tím začínáme," podotkl Petr Nencka z motolského úrazového centra. "Nejvíc úrazů na hřištích je z pádů. Proto je důležitý hlavně povrch hřiště."
Na nebezpečná hřiště se v příštích týdnech zaměří Česká obchodní inspekce. "Zjistili jsme, že prakticky každé má nějaké nedostatky. Proto chystáme sérii kontrol," řekla mluvčí inspekce Miloslava Fléglová. Výsledky budou koncem listopadu.
Příliš tvrdý povrch
Dětští chirurgové z brněnské fakultní nemocnice měli v úterý odpoledne napilno: při několikahodinové operaci zachraňovali čtyřletého chlapce z brněnských Boskovic.
"Spadl z houpačky na tvrdý podklad. Skončilo to zlomeninou lebky," řekl primář kliniky dětské chirurgie Otakar Teyschl, když na svého malého pacienta čekal.
Právě zlomeninami lebky, horních končetin či otřesem mozku končívají nejčastěji úrazy dětí, k nimž dojde na hřištích. Mohou za ně houpačky a prolézačky, pod kterými není písek nebo měkká pryž, ale jen beton či jiný tvrdý povrch.
"Prověřovali jsme případy 196 vážně zraněných dětí. Zjistili jsme, že 84 procent hřišť, na kterých k úrazům došlo, bylo vybaveno nebezpečnými prvky. A tři čtvrtiny hřišť měly navíc nebezpečný povrch," shrnuje závěry čerstvě dokončené studie úrazového centra nemocnice v pražském Motole Veronika Benešová.
Tytéž zkušenosti mají i kontroloři vybavení dětských hřišť, kteří se o problému radili minulý čtvrtek v Praze. "Některá města a obce, pod která hřiště většinou spadají, už na naše argumenty slyší a snaží se hřiště vybavit bezpečnějšími prvky. Ale většinou chybějí peníze," říká předsedkyně svazu kontrolorů dětských hřišť SOTKVO Zdeňka Houžvičková.
Tak třeba prolézačky ve tvaru zeměkoule nemají na dětském hřišti co dělat. Když dítě padá z horních příček, má skoro stoprocentní "šanci", že si při dopadu rozbije hlavu o příčky spodní.
U ostatních typů prolézaček zase obyčejně "nesedí" rozestupy mezi příčkami. Vzdálenost mají mít menší než 13 centimetrů, nebo naopak větší než 23 centimetrů. Tak aby jimi děti snadno nepropadly a aby jim v nich - když dojde na nejhorší - nezůstala zaklesnutá hlava.
Jenže i když se už čtyři roky nesmí žádné takové nebezpečné nářadí vyrábět, na mnohých hřištích zůstává to staré. Nové náčiní je drahé a města nemají peníze.
Rovnice je jasná: hřišť do budoucna ubude, aby byly peníze na proměnu zbylých. Města odhadují, že na úpravy budou potřebovat pět let. Tak je to třeba ve Zlíně. Městu patří celkem 420 míst pro děti.
"Zatím máme zkušební projekt pro městské části Obeciny a Jižní Svahy. Zjišťujeme, která hřiště jsou nejvíc využívaná, a do těch chceme investovat," říká Zuzana Řezníčková z odboru městské zeleně zlínského magistrátu.
|
Na co si dát pozor • spoje prolézaček (nebezpečné jsou všechny šrouby, ostré hrany) • velikost rozestupů mezi příčkami žebříků a prolézaček (musí být tak úzká nebo tak široká, aby dítě nepropadlo mezi příčkami nebo mu v nich nezůstala zaklesnutá hlava) • povrch pod prolézačkami (nevyhovující je beton, asfalt, ale i trávník) • skluzavka sice ústí do pískoviště, tedy do "měkkého", ale pod žebříkem, který k ní vede, je tvrdá zem • ukotvení prolézaček musí být pevné a zapuštěné v zemi, aby o ně děti nezakoply Zdroj: Centrum epidemiologie úrazů, FN Motol |
 Většina dětských hřišť není bezpečná. Osm z deseti hřišť má příliš tvrdý povrch, a tak se děti snáz zraní. Na úpravy ale městům chybějí peníze. (12. října 2004) |
