Veterán: Vojáci, nikdy nemluvte o válce

  • 3
Na cestu z iráckého bojiště domů dostávají američtí vojáci radu - neodpovídejte na otázku, zda jste tam někoho zastřelili. Nevyprávějte ani to, co jste viděli. Po první otázce přijdou totiž další. Třeba jak jste se cítili, když jste zabili svého prvního Iráčana.

Tuto základní radu dává čerstvým navrátilcům armádní kaplan a veterán vietnamské války, plukovník Dan McClure v kansaské vojenské základně Fort Riley. Na deset dní tam přicházejí povinně desítky tisíc čerstvých veteránů irácké války, aby prošli kurzem adaptace na civilní život po mnohaměsíčním válečném vybočení, které mnohé poznamenalo depresemi a ztrátou nálady.

Pro americkou armádu jsou "adaptační kurzy" novinkou, ale nejsou přímou reakcí na iráckou válku. O jejich konání rozhodlo vojenské velení v roce 2002 poté, co byli na severokarolínské vojenské základně Fort Bragg čtyři vojáci obviněni z vraždy svých manželek.

"Nezáleží na tom, kdo jste a jak jste šťastní, že máte partnera doma. Nezáleží ani na tom, kolikrát jste tím prošli. Stejně je to znovu velké přizpůsobování," cituje tisk seržantku Colleen Shanklinovou, jejíž manžel se před několika týdny vrátil ze zámoří.

Většinou se vojáci po návratu cítí dobře. Žádné noční můry, hluboké deprese, sklíčenost ani agrese. Sblížení s rodinou obvykle netrvá více než týden. Přesto existují problémy.

Po návratu si manželky si stěžují, že partneři celé hodiny mlčí, jako by byli povzneseni nad svět. Manželé zase shledávají, že ženy jsou samostatnější, protože se musely ohánět samy. Kritizují je také za zbytečné vyhazování peněz a mnohdy si nerozumí s dětmi, které za rok otcovské nepřítomnosti povyrostly o pěkných pár centimetrů.

Milesova nadace, která se zabývá násilím v armádě, uvedla, že po válce v Afghánistánu a v Iráku stoupl počet domácích násilností a sexuálních útoků. Před teroristickými útoky z 11. září 2001 dostávala nadace měsíčně 75 stížností z rodin vojáků, nyní zaznamenává 150 telefonátů týdně.

Mluvčí amerického pozemního vojska Martha Ruddová připustila, že osm vojáků po návratu z irácké mise spáchalo dokonce sebevraždu.

Podle psychologů se nemusí emoce vybuzené válkou projevit okamžitě po návratu domů. Nálady navrátilců se mohou změnit za čas a nebezpečí je určitě větší u těch, kteří se střetli se sílícími iráckými povstalci. Nebo jsou pod tlakem ostudy, která na armádu padla po odhaleném trýznění iráckých vězňů v Abú Ghrajbu.

Navíc si vojáci nejsou jistí podporou irácké válce u amerického veřejného mínění, které dává prezidentu Georgi Bushovi najevo, že situaci v Iráku nezvládá. "Vojáci jen chtějí vědět, zda mají podporu doma. Už jednou, za vietnamské války se jim stalo, že po návratu narazili na rozdělené mínění a mizící podporu válce. A potom se jich začal zmocňovat pocit zmaru," uvedl psychiatr John Rennick.


Video