Po jedenácté hodině večer nesmějí například vycházet z domu. Veškerý pohyb do vesnice i z ní kontrolují vojáci. Ozbrojená hlídka doprovází místní zemědělce na rýžová pole. Dvakrát do roka musí lidé vesnici opustit při cvičení nouzové evakuace. Tak popisuje příběh vesnice CNN.
"Pokud jdou vesničané na svá políčka poblíž demarkační linie, vždy jdou s nimi dva ozbrojení vojáci," říká jihokorejský kapitán Lim Čung-kjon. Patří k pětačtyřicetičlenné posádce, která ve dne v noci střeží bezpečí Tchesongtongu.
Úřady se snaží za každou cenu obyvatele ve vesnici udržet. Nemusí platit daně a mladí muži jsou osvobozeni od dvouleté vojenské služby.
Obyvatelé Tchesongtongu se ve svých domovech nebojí a zdá se, že jim všechno připadá normální. "Moji přátelé se mě ptají, jestli se bojím, ale já se opravdu nebojím. Není to jakože po nás střílejí nebo tak nějak," líčí patnáctiletý Jun Če-hi.
Příliš strachu jim nenahání ani současná vyostřená situace kolem severokorejského jaderného programu, i když si uvědomují, že může v okolí vesnice zvýšit napětí. Podle nich se to zatím nijak neprojevilo a všichni doufají, že se vše urovná v klidu.
Panice nepropadají ani při zmínce o případné válce. "Pokud se Severokorejci dostanou přes hranici, budeme následovat vojáky a svá rýžová políčka opustíme. Počkáme až ustoupí a pak se zase vrátíme a budeme obdělávat půdu," tvrdí starosta Tchesongtongu Čon Čchang-kwon.
Na severní straně hranice leží vesnice Kičontong, neboli Vesnice míru. Z místního tlampače bombarduje Severní Korea své jižní sousedy propagandistickými zprávami. Američtí vojáci říkají, že tato severní vesnice je opuštěná. Severokorejské zemědělce ráno vozí na pole autobusy. Do nich pak večer zase nastoupí a odjedou pryč.
Jihokorejci z Vesnice svobody na ostře střežené hranici dvou korejských států však stále usínají ve svých domovech.
