Firma Hilton International plánuje postavit na oběžné dráze hotel z palivových nádrží raketoplánu Space Shuttle. Nadace Artemis chce dovážet z Měsíce horniny.
Pohřební společnost Celestis posílá již od roku 1997 na oběžnou dráhu skleněná pouzdra s popelem nebožtíků, kteří si u nich tuto službu objednali ještě zaživa. Byla jich už asi stovka a zaplatili za to okolo 5500 dolarů.
Firma Robotics Institute and Lunacorp se chlubí tím, že shromáždila okolo miliardy dolarů na svůj projekt, který by z Měsíce udělal něco jako obří zábavní park. Na měsíčním povrchu by se pohybovali roboti a jakási vozítka, která by se ovládala na dálku. Postačí prý nasadit si helmu a brýle a ze Země zahájit fantastickou projížďku.
Podobný plán má i americký konstruktér Gregory Bennett, jenž tvrdí (a odborníci mu v tom dávají za pravdu), že čistě technicky vzato se menší turistická výprava na Měsíc dá pořídit za nižší částku, než jakou společnosti typu Walt Disney vydělají za jediný rok.
Bennett věří, že prodejem práv k zfilmování této mise získá dost peněz. Založil proto nadaci Artemis, která má za úkol je sehnat. To asi nebude snadné, protože Bennettovy další vize nepůsobí zrovna jako příklad solidně zpracovaného podnikatelského plánu.
Bennett kupříkladu navrhuje zaplombovat jednu z mnoha lávových jeskyní pod měsíčním povrchem (jejichž existence dosud není prokázána, ale je považována za pravděpodobnou), naplnit ji atmosférou a opatřit umělou oblačností.
Pozemek na Měsíci mají Carter, Reagan i Kohl
Turisté by pak mohli putovat po rozsáhlých jeskynních sálech a chodbách (nebo třeba nasadit si křídla a létat - navrhuje Bennett), hrát míčové hry nebo, dejme tomu, trénovat skok do výšky. Při šestkrát nižší gravitaci by musely padat doslova nadpozemské rekordy.
Anebo co takhle vystoupit na povrch a udělat okružní výlet po všech místech přistání výprav Apollo? Sloganem jeho společnosti je: "Již dvanáct mužů kráčelo po Měsíci. Kdy vyrazíte vy?" Bennett by měl ovšem smůlu, kdyby jej předběhl americký geolog Jack Smith. Jeho projekt se zakládá na tom, že by na Měsíci za obrovských teplot vyráběl superpalivo "Helium 3", které by bohatě nahradilo dosavadní energetické zdroje na Zemi. Vadou na kráse tohoto plánu je, že měsíční povrch by se změnil v jednu velkou pec.
Posledně jmenované příklady působí jako science fiction, avšak v případě "vesmírného byznysu" je tento žánr povolen. Američan Dennis Hope a jeho firma Lunar Embassy (měsíční vyslanectví) již od osmdesátých let rozprodává pozemky na Měsíci a Marsu, hektar okolo 50 dolarů.
Hope tvrdí, že je majitelem celé sluneční soustavy. Vydal dokonce měsíční "ústavu" a "listinu základních práv". Média i odborníci na vesmírné právo shodně soudí, že ten člověk musí být šílený. Snad je to opravdu šílenec, avšak jako obchodník si vede docela dobře.
Pozemek si od něj dosud koupilo přes čtvrt milionu lidí, mezi nimi i řada celebrit (Tom Cruise, Harrison Ford) či respektovaných politiků (Jimmy Carter, Ronald Reagan). Jedním z kupců je německý exkancléř Helmut Kohl.
Společenství německých majitelů pozemků to prý velmi potěšilo a slibují kancléři, že po jeho neslavném odchodu z politiky si jej alespoň na Měsíci zvolí svým kancléřem.
|
Šarlatán, nebo majitel vesmíru? |
|
Kalifornský obchodník s obuví Dennis Hope podal na Pozemkový a registrační úřad žádost o vydání Měsíce. V roce 1988 mu byl Měsíc přidělen, protože nikdo proti jeho nároku nevznesl námitku a tak se stal právně nenapadnutelným. Hope využil zákona z roku 1862, jímž se řídí přidělování pozemků bez majitele. Mezitím stačil podat žádost o přidělení všech planet sluneční soustavy. Ostatní země jeho nárok neuznávají, avšak nevědí, jak mu v obchodování zabránit. Podle "Dohody o Měsíci" z roku 1979 je sice toto těleso "dědictvím celého lidstva", USA ale dohodu nikdy neratifikovaly. V jiné dohodě z roku 1967 se zřekly teritoriálních nároků na kosmická tělesa, smlouva ale nemluví o jednotlivcích. Hopemu už parcely vydělaly na luxusní vilu, bazén a tři letadla. Usiluje i o křeslo v OSN, aby mohl "zastupovat zájmy vlastníků půdy". |
