Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Veselé báchorky z krajiny zmaru v divokém románovém debutu Pavla Trtílka

  8:43aktualizováno  8:43
Brněnský dramatik, dramaturg a pedagog Pavel Trtílek (1977) je autorsky podepsán již pod zhruba dvěma desítkami divadelních her. Ve svém prozaickém debutu Poslední kniha nezapře divadelní vidění, stejně jako zálibu ve francouzských autorech, které překládá.

Pavel Trtílek pózující | foto: http://www.provazek.cz

Obeznámenost s francouzskou školou patafyziky, absurdity a černého humoru je v Trtílkově románovém debutu nápadná i respektuhodná. V kontextu současné české prózy je Poslední kniha čímsi nezařaditelným. Přesněji: je románem ambiciózním i sympaticky outsiderským, avantgardně staronovým, z podstaty netrendovým, neangažovaným. Textem, který jako by si kladl jediný cíl: zaujmout menšinovou skupinu čtenářů, kteří přijmou specifická pravidla hravého románu. Jen takový čtenář je posléze plně obdarován koňskou dávkou radostné úzkosti, potěšen množstvím slovních hříček, absurdních anekdot i apokalyptických vizí, kořeněných množstvím postaviček, které se zjevují z bažin brněnských reálií, aby zase poté, z vůle autora, beze stop zmizely.

(Ne)zaměnitelné Brno

Text Poslední knihy je při vší své rozbíhavosti a občasné upovídanosti uchopen nebývale zručně, se sebevědomou promyšleností i prostotou. Jeho kostru tvoří antiteze ke vzniku světa. A negace světa probíhá logicky i v sedmi kapitolách (stejně jako stvoření světa) situovaných do kulis Brna. Brněnské reálie jsou konkrétní a přesné, ale jazyk knihy je posouvá do v podstatě indiferentního prostoru jakéhokoliv evropského města, které je určeno k záhubě. Tato „přibližnost“ románu nijak neubližuje. Je totiž něčím, co tvoří v báchorkovitě somnabulních příhodách půdu pro dramatický střet lehce ujetých postav s tvrdou realitou, kterou tito nešťastníci neumějí, nemohou, či nejsou schopny z pudu sebezáchovy i z pudu sebedestrukce přijmout.

Ilustrace Ivany Macháčkové z románu Pavla Trtílka Poslední kniha

Ilustrace Ivany Macháčkové z románu Pavla Trtílka Poslední kniha

O knize

Pavel Trtílek

Poslední kniha

Ilustrace: Ivana Macháčková. Větrné mlýny, Brno 2013, 316 stran, doporučená cena 299 korun.

Obálka Trtílkovy Poslední knihy

Obálka Trtílkovy Poslední knihy

S dějem románu si Trtílek hlavu neláme. V podstatě sleduje na asociativních historkách vzájemně se proplétající osudy dramatika Montyho, který stále dokola přepisuje po brněnských hospodách svou jedinou hru, dělníka a bohéma Leopolda a poněkud mimoňskou, éterickou dívku Peričku. Tato trojice věčných adolescentů (ač věkem nejspíš třicátníků) se potácí v kulisách Brna, jsouc obdařena téměř nadpozemskými magickými schopnostmi spojenými s neustálým popíjením piva a kořalek. Zažívají bizarní i banální (ne)děje, které je ve své permanentní komičnosti posouvají zas jen k nicotě a beznaději. I brněnské hospody jsou v textu samy o sobě jakýmsi metafyzickým svatostánkem, stejně jako je jím třeba balkon staré bláznivé vizionářky, kterou si fotí skupinka japonských turistů, dokud je nezaujme další atrakce.

Velký hybatel v akci

Jinými slovy: zmíněné brněnské reálie jsou v Trtílkově knize zabydleny postavami neschopnými vyjít ze svých vlastních světů. Potkávají se, komunikují spolu, ale každý nakonec manicky opakuje pouze své věty, což je zdrojem ostré zábavy i narůstající úzkosti. Tak třeba číšník, který nadává hostům, že chodí pozdě, že přece každý podnik má svůj pevný řád. Nebo setkání stařenky Krásné se stařenkou Pokornou v tramvaji, kde vedou velmi veselý hovor se záměnou e-shopů a sex-shopů. Či éterická baletka, jež si chce v opilosti sáhnout „na šulina“ opilce Leopolda, a ten ji dojemně kupuje sušenky, aby pak baletku opilou, uplakanou a zoufalou odvezl zpět do černovické protialkoholní léčebny.

Pavel Trtílek popíjející

Pavel Trtílek popíjející

Destruktivně „neměnná“ identita je něco, co postavy bez výjimky posouvá k fatální konečnosti. Trtílek je nešetří; pod rouškou klukovské hravosti je s rozkoší všemocného autora žene do záhuby. Leopold i s manželkou Matydlou bez nosu (čekající na muže v barokně vyhřezlé domácnosti) končí společnou sebevraždou. Dívka Perička se ocitá v blázinci a dramatik Monty v mongolských stepích. Konec Trtílkovy prózy může být výrazem autorské bezradnosti, jak to celé zavřít, stejně tak ovšem i logickým završením díla zápasícího se smutkem ztřeštěnými obrazy, jež nemají daleko ke kultuře slapstiku, komiksů či poezie.

Z dosavadních letošních próz je Trtílkova Poslední kniha první, jejíž radikální poetika přináší čirou radost, svěžest a opatrnou naději, že doba popisného realismu, publicisticky umírněného vyprávění či sebestředného autorského opájení je na chvíli zase přehlušena výrazným, nezaměnitelným rukopisem.

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.