"Pro mě to byl případ jako kterýkoliv jiný," říká Cepl, syn bývalého ústavního soudce stejného jména, v rozhovoru s MF DNES. - čtěte Benešová se nemusí omluvit Vesecké, soud rozkryl ovlivňování kauz
Jak má veřejnost podle vás rozsudek chápat? Je to potvrzení, že v Česku umějí někteří lidé ovlivnit, jak skončí některé kauzy?
To je už záležitostí analytiků a novinářů. Mým úkolem bylo odpovědět na jednoduchou otázku, jestli kritika Marie Benešové byla vůči žalobcům adekvátní. U šesti žalobců zní odpověď ano, bylo to adekvátní. U toho sedmého nikoli.
|
V rozsudku nicméně říkáte, čeho se těch šest lidí dopouštělo - personální šikany, přehazování spisů a intervencí. To všechno jsou způsoby, jak něco ovlivnit. Lidé to tedy jasně mohou vnímat jako negativní zprávu.
Je to nebezpečné, protože to může mít takové následky. V případě katarského prince k tomu ovlivnění jednoznačně došlo. Nemusíte být právní odborník, abyste poznal, že trestní stíhání, které se odehrálo v Česku, se lišilo od toho v Kataru (pozn. red. - propuštění prince Al-Sáního domů prosadil tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec a nedávno vyšlo najevo, že Al-Sání se trestu vyhnul). V případě Jiřího Čunka to už tak jasně posoudit nelze. K pokusu o ovlivnění došlo, ale nic víc. Nelze už předjímat, co by se přesně stalo, kdyby případ zůstal v Přerově a neřešil se v Jihlavě. V každém případě takové chování nevzbuzuje důvěru. Veřejnost o tom může mít právem pochybnosti.
V kauze Jiřího Čunka je jasné, jak měl tlak vypadat - soudce Kučera a exministr Němec tlačili při schůzkách na žalobkyni Andělovou. V čem přesně se nepřípustné jednání projevovalo u kauzy katarského prince?
V případě katarského prince se vyskytla intervence v tom, že ještě než byl ten případ ukončen, vyšel v odborném tisku článek od doktora Kučery obsahující právní závěr. A vyskytla se zde i odborná šikana. Myslím tím, jak ministerstvo tlačilo na soudkyni Křikavovou (pozn. red. - soudkyně měla případ na starosti a ministr Němec jí vyhrožoval kárnou žalobou, protože se mu vzepřela).
|
Ohrozí to podle vás důvěru veřejnosti v českou justici?
Není mou úlohou to řešit. Já řešil to, co bylo podstatou sporu. Jaké to bude mít následky pro justici, se nedá jednoznačně říct.
Co vás přesvědčilo, abyste dal za pravdu Marii Benešové?
Z důkazů byla nejdůležitější vyjádření samotných žalobců v čele s doktorem Kučerou. Dalo se z nich vyvodit nejvíc závěrů.
O jakých závěrech mluvíte? Doktor Kučera i ostatní žalobci přece tvrdili, že se s lidmi, kteří měli kauzu Čunek na starosti, stýkali jen přátelsky.
Podle mě se nejednalo o přátelská setkání, na kterých se mluvilo náhodně o aktuálních tématech. Pochybuji, že vztah paní Andělové k soudci Kučerovi byl přátelský. Ona ale byla v situaci, kdy nemohla schůzku odmítnout, když ji o ni žádá tak vysoký funkcionář. Naopak jsem zjistil, že činnost těch šesti žalobců byla v případech Jiřího Čunka a katarského prince velmi nestandardní - a navíc ji lze označit za koordinovanou. Přitom k té činnosti neměli žádný zjevný důvod. Lze tak říct, že tvrzení žalované o manipulování kauzami mělo prokázaný skutkový základ.
Jinými slovy - chování exministra Němce, soudce Kučery a dalších přesáhlo všechny meze...
Ano. Přesáhlo to všechno, co je běžné. To, co je standardní a co se všeobecně považuje za základ řemesla.
|
Nedá se to považovat za zneužití pravomocí?
To bych takto neřekl. To už je téměř trestněprávní oblast a to ať posuzují jiní. Zdůraznil bych ale, že je pravděpodobné, že žalobci žádný zákon neporušili. To je ten paradox. Nicméně dle mého názoru obcházeli ústavní zásadu.
Při jednom z jednání jste se zmínil, že se o případ zajímal někdo z ministerstva spravedlnosti. To nebyl nátlak?
Někdo z ministerstva skutečně žádal o protokol z jednání. Není to normální a nemá na to právo, proto jsem ho nevydal. Tlačit si ale na mě nikdo nedovolil, protože jsem dopředu jasně řekl, že to jednání bude dokonale veřejné a já sebemenší náznaky tlaku zveřejním.
