Vybírání českého eurokomisaře připomínalo americký wrestling - to je ten zápas, kde je všechno jen naoko, zato je všechno dovoleno. Tady taky politické strany pouze předstíraly, že zápasí o eukomisaře, ve skutečnosti jim šlo o to, aby přiškrtily jedna druhou.
Vůbec nešlo o snahu vybrat toho nejlepšího, nejvhodnějšího a nejschopnějšího. Dokonce to chvílemi vypadalo, že politickým stranám ve skutečnosti nešlo ani o to, aby protlačily právě svého muže. Spíše se snažily, aby neprošel ten z druhé strany.
Jak je to v Česku běžné, zahraniční politika se opět stala rukojmím té domácí. Musíme přišlápnout soupeři krk a trochu ho podusit, ať to stojí, co to stojí.
Přitom vlastně zrovna v případě eurokomisaře nejde zase o tolik, jak si představujeme. Slyšel jsem několikrát, jak si lidé říkali "Ten (či ten) by byl byl určitě lepší než Špidla." Jenže: jak se to potom pozná? Tady až totiž nejde o kvality Vladimíra Špidly nebo jiného eurokomisaře.
Jde o to, že eurokomisař není nějakou pomazanou osobou nadanou téměř božskými pravomocemi. My si je tak ale rádi představujeme, zřejmě pod dojmem pocitu všudypřítomné všemocnosti "Bruselu" a závratného platu, který dostává.
Proto je pro nás obyčejné diváky post eurokomisaře místem na Olympu, z něhož se vládne. Ale skutečnost je trochu přízemnější. Je to sice úžasně placené místo, ale přeci jen je to jen nejvýše placený euroúředník ve svém resortu. Je součástí obrovského molochu, mašinérie s obrovskou setrvačností, která se často valí vlastní silou tak, že místo, aby zpracovával on ji, zpracovává ona jeho.
V tomto molochu toho asi nelze udělat příliš pro svou zemi. My tomu ale věříme, protože vysíláme "svého" zástupce. To je omyl, protože eurokomisaře vysílá sice jeho země, ale je tady pro Unii. Samozřejmě stranit může - a jistě proto bude platnější člověk rozdávající peníze euroregionům než eurokomisař zodpovědný za zahraniční politiku.
Proto se o některé křesla strhává větší bitva než o jiné. Důležité je přijít včas. Jenže Češi možná přišli pozdě, protože se kočkovali dlouho.
Shrnuto a podtrženo: mohlo to dopadnout mnohem hůř. Strany se dohodly a udělaly Štefana Füleho šťastným.
Teď i politici dávají najevo, jak se jim ta volba vlastně líbí. Čímž usvědčují sami sebe z toho, že předchozí půtky a tudíž i ztráta času byly vlastně zbytečné.
