Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Veřejnost se rozloučila s výjimečnou ženou, historičkou umění Annou Fárovou

  8:15aktualizováno  8:15
Anna Fárová, která vynikajícím způsobem zprostředkovala dílo Františka Drtikola, Josefa Sudka, Josefa Koudelky i četných dalších fotografů, zemřela 27. února ve věku jedenaosmdesáti let. A ve středu 10. března se s ní veřejnost v 15 hodin rozloučila ve strašnickém krematoriu v Praze. Přinášíme nekrolog této ženy z pera Josefa Chuchmy.

Kunsthistorička Anna Fárová | foto: Josef Chuchma

Neexistuje a dlouho neexistoval v českých zemích historik umění, jehož úmrtí by média věnovala tolik pozornosti jako skonu Anny Fárové. Čím si to vysvětlit? Obecně se dá říct, že dostředivou, slučující silou Fárové. A schopností popularizace své práce, aniž by se podbízela. A v neposlední řadě pozoruhodně prožitým životem: mohl zaujmout i publikum, které se o fotografii a fotografy, jež Anna Fárová interpretovala a zprostředkovávala, jinak třeba ani příliš nezajímalo.

Osudové vlivy

Byla dítětem první republiky: narodila se v Paříži francouzské profesorce a československému diplomatovi, dívčí jméno měla Annette Šafránková. Přirozeně se stala bilingvní, stejně přirozeně se v dětském věku potkávala s uměním a umělci, neboť rodiče se stýkali s českými tvůrci žijícími v Paříži.

Ta harmonie netrvala dlouho; rodiče se rozvedli, otec se odstěhoval do USA, Annette přejížděla mezi Paříži a Prahou, kde od konce 30. let trvale žila - u svých tet, v okrajové čtvrti Spořilov. Mezi jeho nehonosnými vilkami se ve 40. letech vzedmul zajímavý umělecký kvas, tady bydleli Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, básník a překladatel Zbyněk Havlíček. A tady také se 31. ledna 1949 Annette seznámila s výtvarníkem Liborem Fárou, příslušejícím k okruhu spořilovských surrealistů. To on - její příští manžel, po sňatku se cele přejmenovala: na Annu Fárovou - pro ni objevil přitažlivost fotografie, k níž ostatně surrealisté měli z principu blízko (vzpomeňme třeba fotokoláže Karla Teigeho).

Jazyková vybavenost, odborná průprava (na FF UK studovala dějiny umění a estetiku), umělecký cit, osobní šarm, zaujetí pro fotografické sdělení a v neposlední řadě i určité politické oteplení po strašlivé první polovině padesátých let - to byly určující příčiny jejího počinu, který se ukázal být revolučním nejen v československém měřítku: k vydání připravila monografii proslulého francouzského fotografa Henryho Cartiera-Bressona, spoluzakladatele agentury Magnum Photos. Tímto svazkem vznikla edice Umělecká fotografie, pro niž pak Fárová připravila ještě několik dalších titulů, které se dočkaly i zahraničních verzí.

Zahraničí, pochopitelně to západní, jí také umožnilo existovat v čase, kdy po podpisu Charty 77 musela na hodinu opustit Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, v jehož sbírce fotografií odvedla ohromný kus práce, a byla bez šancí živit se tady tím, čemu vrcholně rozuměla.

Kunsthistorička Anna Fárová a americká fotografka rakouského původu Inge Morathová, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, 8. prosince 1993

Kunsthistorička Anna Fárová a americká fotografka rakouského původu Inge Morathová, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, 8. prosince 1993

Kunsthistorička Anna Fárová a americká fotografka rakouského původu Inge Morathová, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, 8. prosince 1993

Kunsthistorička Anna Fárová a americká fotografka rakouského původu Inge Morathová, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, 8. prosince 1993

Ve Fárové se v jedinečné konstelaci potkaly a při sobě napořád zůstaly elitářství, praktičnost, zásadovost, sdělnost. Umění nadechovala stejně přirozeně jako vzduch a obdobně přirozeně o umění psala: jako o aktivitě a poznání, které jsou pro život, nikoliv samy pro sebe. Věty většiny jejích textů jsou sdělné, nerozvíjejí ucelenou teorii, systém; jsou službou autorovi a publiku. To nejsložitější činila Anna Fárová už před psaním: fotografa nejprve pro sebe objevila, promyslela, procítila, destilovaly se v ní formulace prohlížením jeho konkrétních děl a teprve potom usedla k textu, většinou nedlouhému, a podala zprávu.

František Drtikol; fotografie s názvem Vlna

František Drtikol; fotografie s názvem Vlna

Tato její metoda, pro někoho možná málo odborná, měla své hluboké oprávnění. Anna Fárová totiž byla v tom nejlepším slova smyslu průkopnicí. Pomáhala etablovat fotografii jako rovnoprávný umělecký prostředek. Nově objevovala fotografy, jejichž sláva se zdála nadobro zapadlá: to je příklad Františka Drtikola. Odvážila se pohlédnout na proslulého Josefa Sudka - ve své nejrozsáhlejší monografii - bez pověr a iluzí. Totiž jako na tvůrce, který byl sice vnímán zlidověle, coby jednoruký podivín a pábitel, jenže jeho druhou tváří, tou podstatnou, byly píle, cílevědomost, vzdělanost i vědomé budování si pověsti. Sudek musel být pro Fárovou zrcadlem: vždyť její vlastnosti byly s těmi jeho v lecčems totožné či si velmi podobné.

Josef Sudek - fotografie

Josef Sudek - fotografie

Josef Sudek; fotografie

Josef Sudek; fotografie

Váha času

Fotografie pro ni byla věcí vztahu a spříznění, nepsala o někom, kdo ji nezajímal, kdo žádal, aby taky o něm něco řekla. Pomáhala, ale výběrově, a nikoliv nezištně: dobře si vybírala vztahy, musely i jí něco dát. Vyhledávala samozřejmou reciprocitu. V první půli svého života interpretovala vesměs autory daleko starší, případně přispívala k jejich docenění - lze jmenovat Eugena Wiškovského. Ze svých skorovrstevníků upřednostňovala prakticky jen Josefa Koudelku. Zhruba po dovršení čtyřicítky se k ní naopak začaly sbíhat nitky několika generací studentů FAMU, v 80. letech byla vyloženě epicentrem kolektivních fotografických aktivit, z nichž tou nejvýraznější se stala úžasná přehlídka 9 & 9 v zašlém klášteře v Plasech u Plzně. Fárová napjala své plachty tak, aby do nich foukal čerstvý vítr "famáků" a hnal ji do osvěžujících vod.

Kunsthistorička Anna Fárová

Kunsthistorička Anna Fárová

Po listopadu 1989, když mohla pracovat bez jakýchkoliv ideologických omezení, postupně přešla od koncipování výstav a průběžného psaní aktuálních textů k velkému úklidu: edičně završovala své autory, svá témata, své závazky: především Josefa Sudka, pak Františka Drtikola, výstavně i knižně uspořádala dílo Libora Fáry (1925-1988), edičně zpracovala memoáry svého otce, s Viktorem Stoilovem nahrála vzpomínkový rozhovor, který se nejprve loni stal součástí obrovského svazku textů Anny Fárové Dvě tváře a několik dní před její smrtí vyšel i jako samostatná kniha pod názvem A pásly by se tam ovce...

Jako na sebe často odkázaná matka dvou dcer uměla šetřit časem a vážit si ho. Když se druhému člověku věnovala, tedy naplno, ale pak si šla za svým a po svém. Díky tomu stihla, co stihnout chtěla a měla. Zřejmě i proto, když se jí vrátila zhoubná choroba, odmítala nastoupit na další kolo léčebných procedur. Už tomu nechala volný průběh. Měla hotovo. Naplněný život.

Obal vloni vydané knihy Anny Fárové Dvě tváře

Obal vloni vydané knihy Anny Fárové Dvě tváře

Autor:


Ondřej Vetchý: Kvůli filmu Po strništi bos jsem musel zhubnout a udělat si plešku





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.
ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj proti drogám selhal. To jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.