Podle všech těchto zpráv je téměř jisté, že Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem obrany povolily vývoz pozemního radiolokátoru Věra do Číny. Jde o bezprecedentní skandál a minimálně nepřímé ohrožení bezpečnosti České republiky.
Licence k vývozu zbraní a zbraňových systémů do choulostivých oblastí uděluje Ministerstvo průmyslu po konzultaci s Ministerstvem zahraničí. Tento mechanismus má být dostatečnou pojistkou pro to, aby zájmy českých exportérů byly v souladu s českou zahraniční politikou a zájmy ČR.
Ministerstvo zahraničí také podle dostupných zpráv s vývozem radiolokátorů Věra do Číny původně nesouhlasilo a až po několika kolech jednání a na přímý nátlak premiéra s vývozem souhlasilo. Proč MZV původně svůj souhlas odmítlo vydat a poté změnilo názor ?
Každý, kdo má základní znalosti o zahraniční politice, ví, že komunistická Čína je režim, který se nehlásí k dodržování lidských práv a má své nebezpečné velmocenské ambice. Vývoz radiolokátoru Věra do Číny naráží na zásadní protesty Spojených států.
Špičková radiolokační technologie, která je schopna odhalit i americké „neviditelné“ letouny, je velmi nebezpečná, přestože nejde o přímo útočnou zbraň. Čínský ochod se zbraněmi je navíc zcela mimo mezinárodní kontrolu a Číňané mohou tuto jedinečnou technologii prodat do jakékoli další problémové země.
Souhlasem s vývozem „Věr“ byl českou vládou vystaven bianco šek a radiolokátory mohou být Čínou dále prodány dokonce režimům podporujícím terorismus či nepřímo i teroristickým organizacím.
Čeští zbrojaři vyvezou špičkové radiolokační zařízení, které může být použito proti kterémukoli spojenci v NATO kdekoli na světě, včetně České republiky. To vše je skutečně paradoxní, když uvážíme zprávu, že v minulosti bylo zamítnuto licenční řízení na vývoz radiolokátoru Věra do Pákistánu, který je spojencem zemí NATO v boji proti terorismu a zázemím pro alianční operace proti Al-Kajdě v Afghánistánu.
Proč však Ministerstvo zahraničních věcí nejprve v několika kolech souhlas s licenčním řízením odmítlo a posléze jej vydalo? Domnívám se totiž, že povolení vývozu je v přímém rozporu s národními zájmy ČR a jistě to vědělo i Ministerstvo zahraničí.
Realizace výhodného obchodu soukromou firmou, ani drobné vylepšení exportní bilance nemůže vyvážit zahraničně-politické ztráty, narušení vztahů se spojenci (USA a NATO) ani rozpor se zájmy Evropské unie, kde byla mj. vydána konvence Evropského parlamentu proti vývozu zbraní do režimů porušujících lidská práva.
Je proto legitimní se domnívat, že Ministerstvo zahraničí „přehodnotilo“ svůj původní postoj až na přímý nátlak premiéra. Existuje údajně dopis směřující z MZV na Úřad vlády potvrzující tuto skutečnost.
Co však může vést premiéra České republiky k cílenému poškozování zájmů ČR? Můžeme pouze spekulovat o tom, zda-li je ve vleku zbrojařské lobby vývozní firmy, či zda opravdu důvěřuje pohádce ministra průmyslu Urbana o podpoře exportu.
Především jde o trestuhodnou krátkozrakost a nevyhodnocení zahraničně-politických vazeb tohoto rozhodnutí. Ministerstvo zahraničí projevilo alespoň pokus o zabránění tomuto skandálu, bohužel však svůj postoj nezvládlo udržet až do konce. Lobby některých skupin je zřejmě silnější než ohrožení bezpečnosti a zahraničně-politické pozice České republiky.
