Všechno začalo minulý čtvrtek, když venezuelský prezident Nicolás Maduro slavnostně oznámil vytvoření úřadu pro nejvyšší společenské štěstí lidu. Maduro, jenž na jaře převzal moc po zemřelém prezidentovi Hugo Chávezovi, neodhalil mnoho detailů o fungování nového "podministerstva". Jeho vedením však pověřil někdejšího poslance a oddaného chavistu Rafaela Ríose.
Ani ten zatím příliš neosvětlil, jak hodlá pečovat o blaho a štěstí obyvatel. A to především proto, že vytvoření dalšího úřadu mnozí Venezuelané považují za naprostou a směšnou zbytečnost. Země má dvaatřicet ministerstev a přes šedesát podministerstev, vypočítala stanice BBC.
Zákon na štěstí
Vzhledem k tomu, že Venezuelu dlouhodobě sužují hluboké sociální a ekonomické problémy a ke dnu ji táhne vysoká inflace, špatně řízené hospodářství a rostoucí násilí, které se nedařilo zmírnit ani heroizovanému Chávezovi, nový úřad se stal terčem žertů místních. Venezuelané se baví, byť s hořkým nádechem, že jim teď vláda zákonem nařídí, aby byli šťastní. To však Ríos popírá, něco takového jeho úřad nemá v úmyslu.
"Neříkáme, aby všichni Venezuelané byli šťastní, to je zmanipulovaný výklad. My chceme dát najevo, že stát usiluje o vyřešení všech problémů , které by mohly nějakým způsobem bránit lidem v tom být šťastní," pokusil se vysvětlit venezuelskému deníku Universal. Povinností nového náměstka úřadu bude mimo jiné přijímat v kanceláři lidi v nouzi, bezdomovce, staré a postižené.
Podle Ríose závisí pocit štěstí na tom kterém jednotlivci, ale povinností "zodpovědného státu" je, aby na svá bedra naložil problémy, které negativně ovlivňují životy lidí. Úřad by se tak měl zabývat především sociálními programy.
Někteří považují nový výtvor venezuelského kabinetu za klasickou snahu dostat další loajální partajníky ke korytu. "Vytvořením úřadu pro nejvyšší štěstí se Maduro snaží učinit lid šťastným. Ne, soudruhu, lid bude šťastný, když bude mít co jíst, když nebude muset stát ve frontě, když ho nezabijí na ulici," řekl listu Universal opoziční politik a šéf strany Voluntad Popular Leopoldo López.
Jak se měří štěstí?
Venezuela ovšem není první zemí, která hlídá míru štěstí svých obyvatel. Také v jiných zemích se dostalo na politickou agendu. Průkopníkem ve výměře štěstí se stalo buddhistický Bhútán, jehož někdejší král Jigme Singye Wangčhung vymyslel v roce 1972 koncept Hrubého národního štěstí (HNŠ) po vzoru výpočtu HDP.
HNŠ stojí na čtyřech pilířích: propagaci udržitelného rozvoje, udržení kulturních hodnot, ochraně přírody a ustanovení dobré vlády.
V jihoasijském království vysokých hor se tak už přes čtyřicet let měří kvalita života v zemi poměrem mezi materiální stránkou a duchovnem. Předloni Bhútán svou ideu prosazoval i v OSN (více o návrhu měřit v zemích HNŠ zde).
Bhútán se přesto potýká s řadou neradostných problémů: vysokou chudobou počínaje, přes špatný vzdělávací sytém, až k velké nezaměstnanosti. Avšak i jiné země v posledních letech vnímají spokojenost svých obyvatel coby důležitý indikátor. Kupříkladu Francie vytvořila (za pomocí nobelistů Josepha Stiglitze a Amartya Sena) v roce 2004 systém, který zaznamenává například možnost lidí zaplatit si dovolenou, nebo koupit si k jídlu, co chtějí.
