Několik horkých brambor před sebou tlačí směrem k blížícímu se summitu Severoatlantická aliance, která by se právě v Bukurešti měla jednak vyjádřit k rozšíření amerického systému do Evropy a o jeho případné spolupráci s NATO a jednak zhodnotit vývoj už pět let trvající operace v Afghánistánu, kvůli níž je v alianci poslední dobou dusno.
I přes zřetelné pokroky v posledních letech se tuto asijskou zemi nedaří stabilizovat podle představ a NATO chce do hry zatáhnout další mezinárodní hráče. Jen pomocí síly se totiž rekonstrukce země podařit nemůže. Koncem týdne se ke dvoudennímu jednání zástupci šestadvacítky sešli ve Vilniusu.
Jak probíhalo jednání ministrů obrany NATO k tématu protiraketové obrany?
Generální tajemník NATO během schůzky zdůraznil, že je znepokojen tím, že se v rámci Aliance zatím nepodařilo dosáhnout shody na předběžné zprávě k protiraketové obraně. Vyjádřil přesvědčení, že se to podaří do summitu a to zaznělo i ve vystoupeních většiny ministrů.
Jde o zprávu, která má vyjádřit stanovisko aliance k rozšíření systému USA do Evropy?
Je to zpráva, která reaguje na technickou zprávu, kterou už aliance vzala na vědomí a jejíž text jsme už posuzovali, kde se právě hovoří o implikacích třetího pilíře a která je v zásadě zaměřena právě na ten americký návrh umístit v České republice radar a v Polsku protirakety.
Na základě této technické zprávy vzniká jakási politická zpráva. Ty by pak měly tvořit jakýsi podklad pro jednání hlav států vlád na summitu. Politické rozhodnutí by pak mělo na jedné straně adresovat třetí pilíř a na druhé straně by mělo poskytnout politický rámec dalším snahám v této oblasti.
Budou tyto zprávy veřejné?
Obě jsou interním dokumentem aliance a mají určitý stupeň utajení.
Vyplynulo z jednání ve Vilniusu, jestli a do jaké míry by NATO mohlo v Bukurešti podpořit to rozšíření amerického systému do Evropy?
O tom, jak ty věci budou nakonec vypadat v Bukurešti, je zatím hodně předčasné hovořit, nicméně ty první technické zprávy i první politická jednání, týkající se třetího pilíře, zatím vyznívají pozitivně.
V této souvislosti se hovoří o tom, že rozmístění (těchto amerických) schopností v České republice a Polsku by zvýšilo pokrytí a obranyschopnost větší části území aliance.
Jedním z témat ve Vilniusu byla i alianční operace v Afghánistánu. Co je podle vás větší problém pro další rozvoj země? Nedostatek vojáků, popř. jejich nerovnoměrné rozmístění, na což si tu některé země stěžovaly, či nedostatek snahy ze strany dalších mezinárodních organizací vedle NATO?
Myslím, že zde začíná narůstat přesvědčení − a to jednání ministrů to ukázalo −, aby byl daleko větší důraz kladen na nalezení rovnováhy pozornosti mezinárodního společenství k těm třem základním pilířům, bez nichž Afghánistán nepovstane z trosek a bez nichž nebudeme schopni v Afghánistánu mít fungující vládu. A ty tři pilíře jsou za prvé bezpečnost, za druhé dobré vládnutí a za třetí rekonstrukce a rozvoj.
Aliance cítí zodpovědnost – tedy nejen cítí, ale je zavázána – k naplnění toho prvního pilíře, čili zajištění bezpečnosti. Pokud jde o dobré vládnutí a o rozvoj a rekonstrukci, tam vidíme prostor ať už pro mezinárodní organizace nebo další aktéry. A právě koordinace toho, aby se tyto pilíře vzájemně prolínaly, posilovaly se, to je něco, co zatím v Afghánistánu chybí.
Zasedání ve Vilniusu potvrdilo i to, co už se delší dobu říká i nahlas, totiž že pouze vojenskými prostředky konflikt s Talibanem a dalšími radikály v Afghánistánu nelze vyhrát. To úsilí aliance musí být podpořeno snahou v těch dalších dvou oblastech, abychom získali obyvatelstvo na svou stranu. Abychom je přesvědčili, že jsme schopni Taliban nejenom vojensky porazit – a to jsme, ale že jsme taky schopni vytvořit základ pro jejich perspektivní budoucnost.
Česko nyní s aliancí jedná o zapojení do dvou programů, systémů včasné výstrahy AWACS a do konsorcia pro nákup přepravních letadel C17, tedy schopností pro operaci v Afghánistánu klíčových. Kdy budeme znát výsledky?
V případě AWACSu nějaká předběžná jednání už proběhla, budou pokračovat expertní jednání v České republice. Padly některé zajímavé návrhy, o kterých určitě budeme přemýšlet, a české ministerstvo obrany tomuto věnuje mimořádnou pozornost. Na to, kdy ta jednání skončí, je zatím asi předběžné odpovídat. - více zde
Pokud jde o letouny C17, viděno z bruselského pohledu zde směřujeme v zásadě k podpisu už programových dokumentů těsně před summitem v Bukurešti nebo přímo na summitu v Bukurešti a v zásadě k vytvoření toho mnohonárodního konsorcia či uskupení, které by tato letadla měla provozovat. A z toho bruselského pohledu patří Česká republika k řadě těch členských − ale i nečlenských − zemí, které se na této iniciativě podílejí. – více zde
