Skupina britských a mexických vědců zkoumala kytovce v Kalifornském zálivu. Zvířata po tři roky fotili a odebírali jim vzorky kůže. Hlavním cílem bylo zjistit účinky zvyšujícího se ultrafialového záření v divoké přírodě.
Kytovce si odborníci vybrali záměrně. Podle vedoucí výzkumu Laury Martinézové-Levasseurové z londýnského Zoological Society se mořští savci hodili nejlépe, protože se pravidelně vynořují kvůli dýchání, krmení mláďat a také v době páření. Na hladině přitom své hřbety vystavují slunečním paprskům celé dlouhé hodiny.
Odborníci se zaměřili na několik druhů velryb: plejtváka obrovského, plejtváka myšoka a vorvaně obrovského.
Ze snímků a vzorků kůže zjistili, že na tělech kytovců se v některých místech objevují puchýře. Následným mikroskopickým zkoumáním odhalili, že puchýře a spálenou kůži způsobilo slunce. Buňky byly poničené ultrafialovým zářením.
Záleží i na množství pigmentu
A stejně jako u člověka se ukázalo, že u spálenin hraje svou roli i množství pigmentu. Kytovci s tmavší kůží měli prokazatelně méně puchýřů, než velryby se světlejší pokožkou. Slunečním zářením proto nejvíce trpí ohrožení plejtváci obrovští, kteří mají modrou kůži.
"Tento výzkum je prvním důkazem, že sluneční paprsky mohou způsobovat kožní poranění u velryb," citovala BBC Martinézovou-Levasseurovou s tím, že však stále nelze přesně říct, co zhoršování způsobuje.
"Pravděpodobným kandidátem je silnější ultrafialové záření, důsledek ztenčování ozonové vrstvy," dodala vědkyně, podle které snad tento výzkum "otevře dveře dalším vědcům, aby nahlédli na zničující účinky ultrafialového záření na divokou přírodu".
