Klasické pozorování doplní i analýza DNA.
Ředitelem ústředí pro výzkum velryb se stal australský biolog David Paton, jehož fotoarchiv velryb se všeobecně považuje za největší na světě.
Velryby byly předmětem zkoumání i v minulosti. Americký badatel Donald Croll se zaměřil například na komunikaci jednoho rodu velryb a zjistil, že jejich zpěv slouží samcům k nalákání samiček z odlehlých částí oceánu.
Láskyplný zpěv samce, připomínající spíše ohlušující rámus, se vědcům dokonce podařilo přesně změřit. Na frekvenci 15 až 30 hertzů, které lidské ucho nezachytí, vydává velrybí samec zvuky o intenzitě 184 až 186 decibelů. Tato intenzita je větší než řev startující stíhačky.
Změřená intenzita zvuku a nízká frekvence naznačují, že velryby se pomocí svých písní dorozumívající napříč oceány. Hluboké tóny se totiž přenášejí pod vodou zvláště daleko. Obsahy podvodních rozhovorů se však expertům zatím nepodařilo podrobně analyzovat.
