Stať pana Filipce je plná despektu a urážlivých výpadů vůči Umberto Ecovi. Již tón a použité vyjadřovací prostředky mne utvrdily v tom, že přirovnání náboženství ke kokainu je v tomto případě velmi trefné: člověk závislý na droze ji hájí všemi dostupnými prostředky, včetně podpásového označení Umberta Eca jako "myšlenkově překonaného autora". Ve své stati si pan Filipec stěžuje na citáty vytržené z kontextu - jenže i kdyby byly tyto citáty z nějakého kontextu opravdu vytrženy, stále ještě se jedná o výroky, se kterými se - při pohledu do historie - většinou bohužel musí souhlasit.
Kritika náboženství, nikoliv víry
Náboženství jako kokain je naopak přirovnání velmi trefné - člověk, kterému je na něj od útlého věku vypěstován návyk, většinou není schopen dohlédnout za horizont axiomů, které mu byly vštípeny již v kolébce. Takový člověk je tím okraden o jednu z nejúžasnějších výsad inteligentního života - rozhodnout se, v co bude věřit, a stanovit si vlastní životní cíle. Protože víra je na rozdíl od náboženství něco, co nás všechny drží při životě. A to i ateisty, neboť každý má nějaké tužby, přání, či naděje.
Víra sázkaře, že velká výhra přijde, je jeho vírou v budoucnost. Ve chvíli, kdy se stane na sázení závislým, stane se z jeho víry ve výhru náboženství - musí sázet. Nemá-li peníze, udělá takový člověk pro ukojení svých choutek cokoliv, třeba obere babičku v parku o peníze. Pan Filipec ve své stati prokázal, že nerozlišuje mezi pojmy víra a náboženství, což by se rozhodně měl naučit. Pomůže mu to brát stať Umberta Eca jako kritiku náboženství, nikoliv víry.
Dokonalost bez alternativ
Autor se dále dožaduje nějakého východiska, nějaké alternativy k náboženství, nějakého zadání, co by měl dělat, aby naplnil svůj život. Na úvaze Umberta Eca je naopak dokonalé to, že žádnou alternativu nenabízí. Eco totiž předpokládá, že kdo pochopí jeho stať, bude si umět s nástrahami života poradit sám, bude schopen najít uspokojení v činnostech, které nevyžadují závislost, bude dosahovat svých cílů a na smrtelné posteli si bude moci říci, že něco dokázal.
A ať už je tam nahoře cokoliv, doufám, že to má dost rozumu na to, aby posuzovalo (pokud je to vůbec třeba) zásluhy podle činů, nikoliv podle toho, kolikrát za týden byl kdo v kostele.
