Tuto neděli však pro změnu TV Nova chystá podobnou lahůdku pro zvědavé oko – praotec reality show s názvem Big Brother dokulhal i k nám.
Česko je už 33. zemí v pořadí, kam soutěž míří. Původně nizozemský projekt, který největší úspěchy slavil na konci 90. let, se na Novu belhal tak dlouho, až jej nakonec předběhla i konkurenční Prima s VyVolenými. O české verzi Big Brothera se přitom mluví už dlouho. Prima o koupi licence uvažovala před třemi roky, ale nakonec z projektu sešlo.
Nova zase opakovaně tvrdila, že o podobný typ reality show nemá zájem. Byl za tím však spíše strach z obrovitých nákladů na provoz a také obava z neúspěchu. Překážkou se zdály i více či méně podložené názory různých odborníků na televizní zábavu, kteří označovali české publikum za specifické a na podobné pořady nepřipravené.
Až úspěch SuperStar naplno ukázal, že opak je pravdou a že Česko baží po nových celebritách, jejich emocích a detailním pohledu do soukromí.
Nova i Prima teď proto s velkou pompou rozjíždějí voyerskou podívanou ve svých hlavních vysílacích časech a doufají, že se divákům podaří vsugerovat, že jde o něco velkolepého a nového.
Nic nového pod sluncem
Menší projekty typu Velkého bratra se však v Česku objevily již dříve.
Například v roce 1993 mohli Pražané ve výloze obchodního domu Kotva nonstop sledovat pár, který tam kvůli lákavé finanční odměně pobýval několik týdnů. Akci pořádala stanice Kiss 98. V roce 2001 pak stejné rádio zavřelo 14 lidí na 14 dní do průhledné buňky v obchodním centru a každý den jednoho vyřazovalo.
Vítěz dostal 250 tisíc korun. Hudební stanice Óčko se před časem pokusila o podobnou soutěž, kdy dvanáct dívek bojovalo v různých disciplínách (pití piva, zápasy v bahně apod.) o přízeň diváků. Nepovedenou, ryze českou reality show se stal nechvalně proslulý pořad Milionový pár. Nova také v minulosti bez většího zájmu diváků vysílala americkou verzi pořadu Survivor (Přeživší), v níž soutěžící žijí na pustém ostrově a musí se zde o sebe postarat. I zde o vítězi rozhodují diváci, kteří hlasováním vylučují soutěžící.
Nekonečné hovory o ničem
Může tedy Big Brother české publikum zaujmout a donutit každý den sledovat sestřihy "nejzajímavějších" momentů (například, kdo nesplnil nesmyslný úkol, neumyl záchod nebo se dloubal v nose)? Ta část populace, která má satelit, již mohla pořad vidět v německém, francouzském či britském podání a tuší, že sledování lidí zavřených v malém prostoru se po čase většinou stává jen nekonečnou nudou a štáb se musí hodně a hodně snažit, aby donutil posedávající postavy k zajímavým činům.
Na rozdíl od SuperStar totiž účastníci nemusí mít žádné zvláštní schopnosti, které mohou diváci hodnotit či obdivovat. Stačí trocha charizmatu a jistá dávka exhibicionismu.
Na pomoc jistě přicházejí skandály, naschvály a sex. Oblíbené jsou hádky, strkanice a samozřejmě milostné pletky. Například v jedné z dánských verzí projektu Big Brother počaly dva soutěžící pod dohledem kamer dítě, které se pár měsíců po skončení show narodilo.Mediální odborníci se radovali, že jde o první početí v dějinách vysílání pořadů tohoto formátu. Takové události určitě mohou k pořadu přitáhnout o něco více diváků, ale jinak toho není moc, co může Big Brother přinést.
Máme tu stále stejný, známý princip hry a kvůli nasazení podobného pořadu na Primě hned dvakrát za sebou.
To není šťastná kombinace.
Představte si, že by obě konkurenční televize vysílaly stejný seriál s podobným (mírně opožděným) dějem, jen by v každém z nich hráli trochu jiní herci. Těžko se najde tolik diváků, kteří by měli čas sledovat obě televize naráz a bavilo je to.
Širší publikum se v záplavě přenosů, řadě kandidátů a jejich vylučování spíše utopí a zbudou jen skalní fanoušci.
