Snímek z knihy fotografa Viktora Koláře Ostrava.

Snímek z knihy fotografa Viktora Koláře Ostrava. | foto: Viktor Kolář

Velkolepé potýkání se fotografa Viktora Koláře s rodnou Ostravou

  • 0
Když se řekne česká fotografie a Ostrava, okamžitě naskočí i řadě z těch, kteří se o fotografii podrobně nezajímají, třetí do počtu – Viktor Kolář. Nyní v nakladatelství KANT vyšla jeho dosud nejrozsáhlejší kniha. Nazvaná je jednoslovně: Ostrava.

Je to svým způsobem docela dramatická situace. Viktor Kolář (1941) je jaksi samozřejmě považován za jednoho ze stěžejních žijících tvůrců české fotografie. Ale při bližším ohledání tohoto tvrzení se ona jednoznačnost začne drolit. Kvůli čemu? Protože Kolář je vrcholným reprezentantem té tvůrčí fotografie, která je snad nikoliv už úplně na odchodu "do dějin", nicméně v českých podmínkách se nachází v defenzívě, věnuje se jí stále méně autorů a stále skromněji je u nás reflektována a publikována.

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

O knize

Viktor Kolář: Ostrava

Texty: Jan Balabán, Kate Bush, Petr Volf, Antonín Dufek. Výběr fotografií Jan Kolář a Tomáš Pospěch. Redakce Richard Škvařil. KANT & Ostrava 2015 – Černá louka, Praha a Ostrava 2010, 204 stran, doporučená cena 1350 korun.

Pro nemalou část nastupující generace tuzemských fotografů a lidí kolem fotografie, řekněme pro uměleckou veřejnost od pětatřiceti níž, je Viktor Kolář z rodu tradicionalistických dinosaurů, kteří vyznávají přežilé pojetí fotografické výpovědi. Důkazem budiž kupříkladu výstavy studentů fotografických škol, kdy esejisticko-dokumentaristický pohled na sociální realitu a lidskou situaci v určitém místě, což je vlastnost Kolářova díla, se objevuje již zcela výjimečně. Anebo obsah časopis Fotograf, jediného českého periodika výhradně věnovanému tvůrčí fotografii. Viktor Kolář a jeho žáci z pražské FAMU, kde učí, příznačně nacházejí publikační platformu v primárně nefotografickém čtvrtletníku Revolver Revue, přičemž za Kolářem coby iniciační osobností "táhnou" již pouze jednotlivci. Hlavní proud se tady žene jinam - k fotografii digitální, manipulované, barevné, k fotografii "nesnesitelně snadno" vyhotovované, naplňující koncept (nejprve je slovo, explikace, pak ilustrativní obraz).

Obal knihy Viktora Koláře Ostrava

Obal knihy Viktora Koláře Ostrava

Ale při detailnějším pohledu se problematizuje i samozřejmě používaná charakteristika Viktora Koláře coby solitéra, který celý svůj fotografický život pracuje na černobílý materiál a snímá rodnou Ostravu. Jednak Kolář vytvořil důležité (ale knižně dosud nevydané) záběry i během emigrace v Kanadě v letech 1969-1973, jednak bibliografie Viktora Koláře obsahuje i knihu Malá Strana (1993), v níž pro pražskou čtvrť nenalezl nějak zvlášť originální perspektivu. A konečně, a především: Ostrava je "pouhým" námětem, nikoliv tématem Kolářových snímků. A to je podstatný rozdíl.

Znovu a tamtéž

Jaké oprávnění má nynější autorova monografie nazvaná prostě Ostrava, když o rodném městě publikoval již tři, respektive čtyři knihy? Proč ten nejednoznačný počet? Protože i monografie vydaná Kolářovi roku 2002 v rámci edice FotoTorst v podstatě celá stojí na severomavských snímcích, avšak z nejasných důvodů ji Kolář v jinak faktograficky důkladné části nynější publikace opomíjí.

Odpověď na otázku, zda čtvrtá (nebo chcete-li tedy pátá) Kolářova kniha o Ostravě je něčím specifická, když řada snímků v ní obsažených už byla zveřejněna v předešlých svazcích, zní v zásadě kladně. Jde o autorovu monografii rozsahem a formátem dosud největší, takzvanou reprezentativní. Její obrazová část poskytuje zatím nejdůkladnější zprávu o Kolářově ostravském určení, o tomto vztahu lásky a ne snad přímo nenávisti, ale určitě jakési posmutnělé udivenosti či někdy možná i mírné zlosti vůči této lokalitě. Ve spolupráci s o dvě generace mladším kurátorem a teoretikem Tomášem Pospěchem vsadil do kolekce i snímky časem ještě neprověřené, exponované v posledních letech a dosud knižně neotištěné. Kompozici celku můžeme označit za nenásilně chronologickou, slévají se v ní do jednoho pružného vizuálního a významového organismu princip námětové a motivické příbuznosti vedle sebe položených fotek a princip toku času, který s různými dílčími přeskoky plyne od šedesátých let až do současnosti.

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Přesah z černé díry

Úvodní text letos na jaře zesnulého spisovatele Jana Balabána nese datum 22. července 2007, přitom však některé snímky zařazené do knihy vznikly i později. Balabán měl před sebou jinou sestavu, než je ta definitivní, knižní, ale text o Kolářovi a Ostravě pojal tak, že na konkrétní sestavě fotek až tak nesejde. Výtečně vystihl charakterovou esenci jak místa, tak tvůrce, který je k němu připoután nesnadnou vazbou. "Kolář se rozhodl psát svůj celoživotní reportážní esej právě v tomto městě, nikoliv však o něm, nýbrž o člověku, o základních otaznících lidské existence, které se zde, v domnělé černé díře střední Evropy, vyjevují s velkou naléhavostí, a jsou-li artikulovány a přeneseny přes horizont místních událostí, oslovují svět. Někdy právě to místní má schopnost stát se světovým, protože celý svět se skládá z míst a jeho povaha je možná zřejmější právě mimo kulturní centra, která někdy už reflektují jen svůj vlastní metaživot," píše Jan Balabán například.

Textová "obloha" je v knize hned několikanásobná. Na záložce se nachází hutný, letošním 30. červnem datovaný příspěvek brněnského kurátora a teoretika fotografie Antonína Dufka o povaze Kolářovy tvorby. "Jeho filozofie i prožitky jsou blízké existencialismu," všímá si Dufek případně. "Snaží se, aby objektiv jeho kamery ukázal vizualitu lidského světa ve stavech, symbolických funkcích, gestech a konfiguracích kladoucích otázky, upozorňujících na vztahy a problémy. Podstatná část jeho díla se točí kolem dočasnosti a věčnosti, kultury a antropologické konstanty v lidském chování."

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Závěr knihy náleží rozhovoru, který s Kolářem vedl výtvarný publicista Petr Volf, přičemž některé partie v něm jsou převzaty z interview, které Volf publikoval v Magazínu Hospodářských novin č. 41/2009. Úplná tečka připadla rovněž nerozsáhlému textu Kate Bushové, ředitelky Art Gallery v londýnském Barbican Centre, která připomíná základní společenské, politické i umělecké souvislosti Kolářova života a díla.

Zápas s časem

Nad publikací Ostrava ještě dvě poznámky ke Kolářově tvorbě. Asi u žádné z předešlých knih nebyla tak patrná spřízněnost tohoto autora s fotografiemi Josefa Koudelky, konkrétně a především s cyklem Exily, který vznikal převážně v sedmdesátých letech. Oba autoři při svých pochůzkách – Koudelka po Evropě, Kolář po Ostravě – dokázali vidět a zobrazit výjevy, v nichž se konkrétní konstelace lidí, prostoru, předmětů, případně i zvířat, překlápí v nadrealitu, z níž ovšem netrčí tezovitost, jímž se vyznačují četná primárně surrealistická díla, která jsou víc vzorňáckou demonstrací imaginace, než čímkoliv jiným. Nikoliv náhodou se dílo obou autorů rozvíjí pozvolna, pracně, k výstavně a publikačně prověřenému fundamentu své tvorby rozvážně přidávají práce novější.

Druhá věc je podstatnější a citlivější, respektive "háklivější". V nejedné reflexi Kolářova díla padla nerozvinutá zmínka, že své nejdůležitější fotky autor vytvořil v sedmdesátých a osmdesátých letech. Skutečně tedy existuje určitý kvalitativně evidentní rozdíl mezi tím, co Viktor Kolář udělal tehdy, a co nafotografoval od počátku devadesátých let?

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Z knihy Viktora Koláře Ostrava

Ano, takový rozdíl tu existuje už proto, že realita, v níž se Kolář a jeho postavy pohybují, se daleko dynamičtěji začala měnit - jiná nejen povahou, tedy všemožnými sociálními a sociálně-psychologickými detaily, nýbrž i vizualitou, která je nyní agresivnější, vtíravější. Ovšem zásadní je, zda rozdíl mezi Kolářem "tehdy a teď" je větší než jen ten vnější, přičemž slovo vnější nelze brát ploše a doslova, neboť ono "vnější" pochopitelně vyvěrá z procesů, které se odehrávají pod povrchem a pramení v základech dané společnosti. Ale k odpovědi na nastolenou otázku: Ano, čehosi je v Kolářových novějších fotografiích méně, a nemůže to zastřít ani tak pružná a dobrá kompozice, s níž Kolář s Pospěchem postavili knihu Ostrava. Méně je v těch novějších snímcích - ne ve všech, ale také nikoliv jen v jedné či ve dvou – dimenze "metafyzické" a nadreálné. Najednou se v Kolářových záběrech odehrává víc jen vnějších srážek mezi figurou a okolním světem reklamy, očividnějších střetů mezi virtualitou marketingových slibů a perspektiv a reálnými lidmi, kteří v tomto prostředí prožívají svoji všednodennost. Museli bychom tu postupovat fotku po fotce, abychom detailněji popsali posun, o nějž u Viktora Koláře běží, ale snad je to zde alespoň trochu srozumitelně naznačeno.

O knize Ostrava jako celku se dá říct, že kdo se chce s dílem Viktora Koláře seznámit nebo je už zná, ale rád by autorovu ostravskou stopu měl při ruce ve výstižném výseku, dostává v právě vydané monografii takovou možnost.

, Kavárna

Video