Pojišťovny jim platí tak pozdě, že někteří se zadlužují, hrozí platbami v hotovosti. Představte si, že pracujete, a plat vám pošlou až dva měsíce poté.
Premiér by si už mohl zavést zvláštní diář pro nasupené návštěvy z lékařských kruhů. Ministryni přesto dál nechopitelně hájí. Je v tom víc stranické kalkulace než vládní rozvahy.
Sociální demokracie reformu zdravotnictví za svých sedm vládních let neudělala. Jen mění ministry a hasí požáry.
Letošní deficit je tak 12 miliard a pojišťovny spočítaly, že by měl růst, bude-li ministerstvo dál "hasit" (pamatujete, jak ministryně Součková vykládala, že do konce roku 2004 bude zdravotnictví beze ztrát?!).
Nevíme, zda pojišťovny počítají správně, ale dluhy tu jsou stále. Permanentní sociálnědemokratické hašení totiž nespočívá ve změně špatných pravidel bílé hry, nýbrž v dolévání státních miliard a ve slibech vždy té zrovna nejnaštvanější skupině zdravotníků, která ve Strakovce zazvoní.
Nedávno tak premiér hasil s prezidentem lékařů Rathem: stát opět vzal část dluhů na sebe a přikázal zvýšit platy v nemocnicích.
Háček je v tom, že pojišťovny o tolik víc peněz od lidí nedostaly, berou tudíž u úst praktické lékaře.
Koho vezmou u úst, až privátní lékaři odejdou od premiéra také s nějakým útěšným předvolebním slibem? Pacienty?
Reálné recepty i tajné sny paní ministryně jsou žel vytržené ze socialistických brožurek: méně konkurence, pokud možno monopol jedné pojišťovny, co ve skutečnosti pojišťovnou není.
Stát by jí nařídil, s jakými zařízeními uzavře smlouvu, kolik jim za co zaplatí a kolik čeho smí pacientům dopřát.
Pacient se podřídí, Velká sestra Emmerová totiž nevěří pojišťovnám, konkurenci a inteligenci pacientů. Věří státu, monopolu a úředníkům.
Jestli máte dojem, že už jste tohle někde viděli, nemýlíte se. Ne nepodobně to chodilo do roku 89.
