Masakr mazlíčků rozpoutala vyhláška, kterou v létě roku 1939 vydala čerstvě založená Komise pro zaopatření zvířat během náletů. "Pokud to bude jen trochu možné, s předstihem odvezte nebo pošlete svá domácí zvířata na venkov. Pokud se o ně nemohou postarat sousedé, bude pak pro ně skutečně lepší, když je necháte utratit," cituje BBC více než sedmdesát let starou vyhlášku.
Výzva, kterou otiskly téměř všechny noviny a odvysílala BBC, na Brity mohutně zapůsobila. Rozhodli se, že své domácí mazlíčky radši nechají uspat, než aby je vystavili bombardování a hladu. Domácí mazlíčci totiž pochopitelně na potravinové příděly neměli nárok.
"Krátce po invazi do Polska oznámili v rozhlase, že jídlo možná bude na příděl. Strýc pak řekl, že náš rodinný miláček Paddy bude druhý den utracen," vzpomíná Clare Campbellová, která o této nepříliš známé kapitole druhé světové války nyní vydala knihu.
Veterinární ordinace a zvířecí útulky byly v prvních dnech po vydání výzvy zahlceny davy lidí, kteří chtěli své miláčky ušetřit trápení. "Naši pracovníci, kteří byli pověřeni touto smutnou povinností, na tragédii oněch dní nikdy nezapomenou," truchlila tehdy zakladatelka jednoho spolku pro péči o psy Maria Dickinová.
Zatemnit okna, zabít kočku
Noviny byly plné dojemných smutečních oznámení. "Vzpomínáme, Lolo. Byla jsi nám sladkým a věrným přítelem. Nechali jsme ji uspat 4. září 1939, abychom ji ušetřili utrpení války. Krátký, ale šťastný život - 2 roky, 12 měsíců. Odpusť nám, malý kamaráde," hlásil například jeden z nesčetných inzerátů v magazínu Tail-Wagger.
Největší vlna zvířecích eutanazií nastala v září 1940, kdy na Británii začaly dopadat německé bomby. List Daily Mirror tehdy dokonce Brity vyzýval, aby své mazlíčky neposílali na smrt, pokud to nebude nevyhnutelně nutné. Marně. Veterináři tehdy během jediného týdne utratili 750 000 psů, koček a dalších domácích zvířat.
Přestože z dnešního pohledu to může vypadat velmi krutě, byl to vlastně jen jeden z projevů toho, že válka dorazila z kontinentu i na Britské ostrovy. "Byla to jedna z věcí, které lidi museli udělat - odvézt děti, zatemnit okna, zabít kočku," říká historička Hilda Keanová.
Cambellová ve své knize zaznamenala i případy lidí, kteří se pokusili ohrožená zvířata zachránit. Byli to například čtyři zaměstnanci útulku v Battersea, kteří se po dobu války starali o neuvěřitelných 145 000 psů.
