Reaguji na článek Pavla Rysky, spolupracovníka Liberálního institutu, ve kterém se ptal, zda potřebujeme centrální banku - článek Monopol, který státu kupodivu nevadí: centrální banka - čtěte zde.
Celý Ryskův článek je postaven na tvrzení, které by mělo být důvodem pro okamžitý neúspěch u každé dílčí zkoušky z ekonomického předmětu, a domnívám se, že nejen na vysoké škole. Je také na celé řadě míst článku a autor na něm zakládá své nesmyslné úvahy: Jde o státní monopol na emisi peněz.
Kolegové z Liberálního institutu mohli svému spolupracovníkovi vysvětlit, že již opravdu velmi dlouho žádný takový monopol neexistuje. Pro zasvěcené snadno postačí odkaz na multiplikaci vkladů obchodními a dalšími bankami, pro širší veřejnost řečeno jednoduše: Drtivou většinu peněz v oběhu v současnosti tvoří peníze bezhotovostní, které jsou vydávané (emitované) především obchodními a dalšími bankami. Základním způsobem emise je poskytnutí bezhotovostního úvěru nebankovnímu klientovi. Vždyť to jsou přece také peníze – mám je na účtu a mohu jimi platit. Nevím, proč tedy autor píše nesmysly o státním monopolu – z nevědomosti?
Jen si to zkusme představit
Obdobně směšná a realitě naprosto neodpovídající jsou další autorova tvrzení – vybírám skutečně jen některá (!):
"Centrální banka (...) stanovuje, kolik peněz bude u nás v oběhu...“ Ani náhodou, peníze v oběhu – připomínám především panu Ryskovi – jsou hotovostní (ty emituje obvykle, ale ne vždy a všude, centrální banka) a bezhotovostní – emitované hlavně obchodními (tj. soukromými!) bankami a "trochu“ centrální bankou (u nás téměř ne). Jde o vklady nebankovních klientů u bank a vklady bank u centrální banky. Centrální banka nemůže stanovit především vklady u bank – nemůže tedy ani "stanovit, kolik peněz bude v oběhu“. Centrální banka se spíše "snaží regulovat vývoj“ množství peněz v oběhu, někdy ovšem naprosto neúspěšně (například Japonsko na přelomu tisíciletí). Pan Ryska bojuje proti monopolu, který neexistuje. Hodně štěstí. Nemůže prohrát, ale ani vyhrát.
Výhody "plně kryté měny“, kterou pan Ryska tak chválí, sám asi nevědomky zpochybňuje poukazem na časté podvody bankéřů, kteří "natiskli více bankovek, než kolik bylo u nich uloženo zlata“. Kritizuje zákonodárství, které tomu nedokázalo zabránit. A kdo by to měl kontrolovat? Asi nějaký úřad, nebo ne? Takže především opět "stát“ (!). A co dopady na vkladatele u podvodně se chovajících bank – vkladatelé by zůstali bez jakékoli pomoci?
Podle autora byly zcela chybné požadavky "ustavit instituci, jež bude mít právo neomezeně tisknout státní oběživo“; zřejmě by bylo lepší toto právo – na emisi hotovostních peněz – nechat v rukou soukromých bank. Opravdu úžasné. Tak počítejme – nyní abstrahuji od bezhotovostních peněz: Předpokládejme, že by to u nás dělala jen každá druhá banka – takže asi dvacet bank by mělo své vlastní hotovostní peníze.
Skutečně si autor nemyslí, že by v tom byl mírně řečeno nepořádek (naše peněženky by měly až dvacet různých bankovek). A mezi těmito bankovkami by samozřejmě existovaly různé "směnné kurzy“ dané celou řadou faktorů, kupříkladu úrokovými sazbami těchto bank.
Takže bychom chtěli zaplatit jedno zboží třeba deseti druhy bankovek různých bank a pokladní v obchodě by počítala, kolik a kterých bankovek stačí na zaplacení. Kupující by navíc spekuloval, zda je lepší zaplatit bankovkami banky A, B, C, či X. A propos – v čem (ve kterých bankovkách) by byla cena stanovena? Trochu složitěji – v kterých penězích by byly stanovené kurzy na burzách? U nás v penězích Komerční banky, České spořitelny, ČSOB, nebo třeba kombinovaně v penězích všech dvaceti bank? Domýšlí vůbec autor tyto "drobnosti“?
Co platí a co neplatí
Pokud se obchodní banka dostane do potíží, centrální banka "natiskne peníze“ ve prospěch záchrany dané banky. Zde velmi stručně – existují určitá pravidla "záchrany“ ohrožené banky; diskutovat můžeme o jejich správnosti, přesnosti, o "ceně“ záchrany apod.
Ale nechat padnout jakoukoli banku není z důvodů například nebezpečí tzv. systémové krize ten nejlepší nápad. Ostatně vsadím se, že má-li pan Ryska u nějaké banky vklady, určitě by horlivě neprotestoval proti jejich "záchraně“, ať již formou pomoci dané bance, nuceným odprodejem, výplatou ze systému pojištěných vkladů (u nás limitováno, a náhrada je "jen“ devadesát procent) či jinými způsoby.
Pokud centrální banka tiskne nové peníze a přes bankovní systém je uvádí do oběhu, dochází – tvrdí Ryska také – k postupnému nárůstu všech cen v ekonomice. To není vůbec přesné. Centrální banka se může pokusit o zvýšení množství hotovostních peněz a tzv. (bezhotovostních) rezerv bank, tzn. měnové báze. Ale to (1) neznamená, že se měnová báze skutečně zvýší, (2) a i kdyby ano, nemusí vzrůst "celkové množství peněz v ekonomice“ – banky nemusí emitovat více bezhotovostních peněz (pro odborníky: může dojít současně k poklesu multiplikátoru; příkladem je již zmíněné Japonsko). Totéž platí pro tzv. cenu peněz – změny úrokových sazeb centrální banky nemusí vždy vést k zamýšleným změnám úrokových sazeb obchodních bank.
Jde o elementární znalosti a mne udivuje, že pan Ryska, který je zřejmě nemá, také v sobě nemá ani dostatek pokory, který by mu zabránil psát kvaziodborné články. Zdůrazňuji, že obdobných nesmyslných tvrzení, na které již nereaguji, je v článku celá řada. Zdůrazňuji, že obdobných nesmyslných tvrzení, na které již nereaguji, je v článku celá řada.
Jak je to v USA doopravdy
Jen ještě dvě poznámky
1. Opakuji - autorův požadavek v závěru na zrušení státního monopolu na emisi peněz je zcela nesmyslný. Žádný takový monopol pro peníze (bezhotovostní, které z hlediska množství jsou již dlouho mnohem významnější než hotovostní) prostě neexistuje.
U hotovostních sice existuje, ale neobsahuje žádné větší problémy, alespoň ne ve vyspělých ekonomikách. Jeho zrušení by mimo jiné naprosto zlikvidovalo přehlednost hotovostního peněžního styku a úžasně podpořilo všechny aktivity spojené s tzv. praním špinavých peněz. Navíc neznám obchodní banku, která by byla nadšena z toho, že již může vydávat i své vlastní bankovky či mince. Proč by to dělala - vždyť vydává "své vlastní peníze“ v podobě vkladů na běžných účtech. Jen se všechny tyto peníze stejně nazývají - u nás české koruny.
2. V USA se skutečně o centrální bance nyní dost diskutuje; ale nikoli ani tak ve smyslu jejího místa ve "svobodné tržní ekonomice“. Debaty se soustřeďují na možné posílení jejích pravomocí i na tzv. investiční banky. Obdobně, a již velmi dlouho a vlastně permanentně, se podobně diskutuje i v Evropě, resp. v případě Evropské centrální banky; zde především v oblasti dohledu tzv. přeshraničních bankovních holdingů.
Stačí jen trochu prolistovat odborný tisk. Tam by se pan Ryska také dočetl, proč a za jakých okolností centrální banky vznikly. Možná by rovněž zjistil, že centrální, tzv. Druhé bance Spojených států nebyla prodloužena činnost, protože banka prosazovala neinflační vývoj. Jenže tvrdě narazila na soukromé obchodní banky se zájmem na inflační emisi vlastních bankovek...
