"Hned po škole jsem tady nastoupil na civilní službu. Pak jsem se rozhodl, že zůstanu jako kuchař," říká útlý hoch s klidným obličejem a bílou zástěrou. "Na začátku jsem vůbec neuměl vařit. Všechno jsem se naučil až tady," prozrazuje.
Spokojené tváře jedlíků dávají znát, že kuchařské řemeslo vešlo Lubomírovi pod kůži.
"Ne. Vegetariánská jídla jsou na přípravu mnohem jednodušší a díky koření získávají na pestrosti. Sestavování jídelníčku je pak spíše hrou, při které rozvíjím svoji fantazii," vysvětluje šéfkuchař Nadace Živoucí světlo ve Střílkách.
Jen kvůli vaření ale zřejmě člověk nezůstane tři roky mimo rodinu. "Hlavní bylo, že jsem tady našel zázemí, přátele a práci, která mi přináší uspokojení, protože vím, že pomáhám dobré věci. K tomu mě inspirovala jóga," pokračuje Sléha.
Před nástupem na civilní službu do Střílek však toho rodák ze Šumperka o józe moc nevěděl. Průlom nastal až v průběhu pobytu. "Teprve pak jsem poznal, že je to pro mě ta správná cesta," vypráví mladík.
Zůstal však pouze u cvičení jógy, nezačal vyznávat žádné náboženství. Neznamená to však, že by byl ateista. "Jsem člověk, který věří v Boha. Své víře ale nedávám jméno," říká. "Nemám žádné náboženské předsudky, takže když jsem doma, tak jdu klidně s mámou do kostela."
Rodiče ani jeho dívka si ho však příliš neužijí, protože domů jezdí tak jednou za měsíc. Nespílají mu však za to. Chápou ho. "Naštěstí mám velice tolerantní rodiče, kteří moji volbu přijímají pozitivně," pochvaluje si. "Dokonce si z některých věcí, které dělám, berou příklad."
Svoji budoucnost vidí nadále spjatou s komunitou. "Rád bych se se svojí dívkou usadil tady ve vesnici," plánuje Lubomír Sléha.
 Jiří Dohnal, člen skupiny jogínu na zámku ve Střílkách, mistrně ovládá hru na sitár. Rok studoval toto umění přímo v Indii, proto může občas zajišťovat hudební program |
 Lubomír Sléha vaří pro své kamarády ze spolku jogínů na zámku ve Střílkách |
 Jogíni ze zámku ve Střílkách při jídle |
