"Inspirovaly jsme se u žen z vesnice Vyžlovka, které se nechaly vyfotografovat, aby získaly peníze na hřiště," vzpomíná iniciátorka projektu Jana Kaliková, proděkanka dopravní fakulty.
Poslala o tom po škole článek spíše jako legraci s výzvou, zda to kvůli školce neudělají stejně. A kolegyně se chytily. Na rozdíl od obyvatelek Vyžlovky se nenechaly vyfotit nahé, už proto, že jim to vzhledem ke školce nepřipadalo vhodné.
V kalendáři je dvanáct stylizovaných a částečně domalovaných fotografií – je to vlastně příběh žen hledajících místo, kde by si jejich děti mohly hrát a vzdělávat se. Sama proděkanka Kaliková na srpnové stránce řídí letadélko z jakéhosi sudu. Další z žen v kalendáři je Marie Gallová ze stavební fakulty.
"Děti ještě nemám, ale jsem ve věku, kdy to začíná být aktuální, a vím, že školek je málo," líčí, proč se nechala vypodobnit v černých retroplavkách a s květinou ve vlasech na pozadí písečné pláže.
Pokud všechno půjde dobře, školku pro padesát dětí by na ČVUT chtěli otevřít na podzim 2011 – momentálně mají hotový projekt a doufají, že se jim podaří získat peníze z evropských fondů. Přidat chtějí i výtěžek z prodeje kalendáře.
"Vědkyně a doktorandky si nemohou dovolit být doma na mateřské pět let," upozorňuje Marie Válová ze Strojní fakulty ČVUT s tím, že školku by mohly pro děti využívat i studentky.
Ženy z Vyžlovky a ČVUT nejsou s kalendářem samy. Jeden vzniká také v Bašce na Frýdecko-Místecku. Fotograf Robert Vano nafotil dvanáct místních žen různého věku, které tak chtěly podpořit projekt dárcovství krve.
