Američtí oční chirurgové implantovali na konci června třem slepým pacientům první umělé sítnice vyrobené z křemíkových čipů. Pacienti byli následující den propuštěni do domácího ošetřování s nadějí na částečné obnovení zraku. Podle posledních informací jsou všichni operovaní bez komplikací a jejich organismus snáší implantát bez nežádoucích reakcí. Další údaje o výsledku unikátní operace však operační tým zatím tají.
Zákrok provedli lékaři Alan Chow, Gholam Peyman a Jose Pulido v americkém státě Illinois. Jejich pacienti přišli o zrak vinou degenerativního poškození sítnice. Tímto onemocněním trpí na světě přibližně 30 milionů lidí, z nichž asi každý desátý zcela oslepl. Nemoc spočívá ve ztrátě světločivných buněk v sítnici (citlivé vrstvě uvnitř oka), která zpracovává dopadající obraz. Velmi šetrným mikroskopickým zákrokem vnesli lékaři do očních koulí nemocných křemíkový mikročip o průměru pouhých dvou milimetrů, který je tenčí než lidský vlas a nese 3500 mikroskopických solárních buněk, jež přeměňují dopadající světlo v elektrický impuls. Ten bude předáván nepoškozeným buňkám v sítnici, jejichž funkcí není vlastní záchyt světla, ale zpracování signálu od světločivných buněk.
Složitá operace
"V tomto případě by mozek neměl rozeznat, zda signál přichází ze zdravé sítnice, nebo z implantátu," říká o čipu jeho spolutvůrce inženýr Vincent Chow – bratr jednoho z operatérů. Umělá sítnice byla vyvinuta touto bratrskou dvojicí, která k uskutečnění nákladného projektu založila společnost Optobionics. Zákrok není jednoduchý. Celá operace začíná třemi mikroskopickými řezy do očního bělma. Přes tyto otvory zavedou lékaři do oka miniaturní chirurgické zařízení, které odsaje rosol uvnitř oka a nahradí jej roztokem soli. Zařízení potom vyřízne nepatrný otvor v sítnici a jejím odchlípením vytvoří kapsu, kam umístí křemíkový čip. Sítnice je pak zpátky přiklopena napumpováním vzduchu do oka, operační zařízení je odstraněno a otvory v oční kouli uzavřeny. V průběhu několika dní organismus pohltí vzduch v oku a nahradí jej původní oční tekutinou.
Černobílá naděje
V minimální podobě, v jaké byla umělá sítnice pacientům voperována, by měla být schopna zprostředkovat zatím pouze hrubé černobílé vidění, navíc jen v malé části zorného pole pacienta. Budoucí komplikovanější implantáty s větším počtem světločivných prvků by však mohly zajistit jasné a barevné vidění v celém zorném poli. V lidském oku je totiž více než 120 milionů světločivných buněk, voperovaný čip jich má pouze 3500. Výhodou křemíkové protézy je, že nepotřebuje přídavné napájení, plně vystačí s energií dopadajícího světla. "Urazili jsme zatím jen první část cesty ke svatému grálu - k navrácení zraku nevidomým," uvedl doktor Pulido.
Čekání na výsledek
Zda a jak implantát zlepšil zrak operovaných pacientů, nebylo dosud zveřejněno. "Zatím analyzujeme údaje o tom, jak čip spolupracuje s lidskou sítnicí. V tom budeme ještě několik měsíců pokračovat, a až budou naše data kompletní, zveřejníme výsledky v některém z renomovaných odborných časopisů," sdělil David McComb ze společnosti Optobionics. Přes svou jedinečnost jsou tyto zákroky stále jen klinickými testy, které by měly ověřit, jak bude čip fungovat a zda nebude vyvolávat odmítavé reakce organismu. Takové testy jsou nezbytné, přestože stejný čip byl několikrát úspěšně implantován pokusným zvířatům. Pokud se ukáže, že křemíková sítnice je schopna nevidomým alespoň částečně obnovit zrak, bude to znamenat obrovský průlom v očním lékařství a naději pro ty, kteří nemohou vnímat krásu viditelného světa.
Autor je spolupracovníkem redakce
Zákrok provedli lékaři Alan Chow, Gholam Peyman a Jose Pulido v americkém státě Illinois. Jejich pacienti přišli o zrak vinou degenerativního poškození sítnice. Tímto onemocněním trpí na světě přibližně 30 milionů lidí, z nichž asi každý desátý zcela oslepl. Nemoc spočívá ve ztrátě světločivných buněk v sítnici (citlivé vrstvě uvnitř oka), která zpracovává dopadající obraz. Velmi šetrným mikroskopickým zákrokem vnesli lékaři do očních koulí nemocných křemíkový mikročip o průměru pouhých dvou milimetrů, který je tenčí než lidský vlas a nese 3500 mikroskopických solárních buněk, jež přeměňují dopadající světlo v elektrický impuls. Ten bude předáván nepoškozeným buňkám v sítnici, jejichž funkcí není vlastní záchyt světla, ale zpracování signálu od světločivných buněk.
Složitá operace
"V tomto případě by mozek neměl rozeznat, zda signál přichází ze zdravé sítnice, nebo z implantátu," říká o čipu jeho spolutvůrce inženýr Vincent Chow – bratr jednoho z operatérů. Umělá sítnice byla vyvinuta touto bratrskou dvojicí, která k uskutečnění nákladného projektu založila společnost Optobionics. Zákrok není jednoduchý. Celá operace začíná třemi mikroskopickými řezy do očního bělma. Přes tyto otvory zavedou lékaři do oka miniaturní chirurgické zařízení, které odsaje rosol uvnitř oka a nahradí jej roztokem soli. Zařízení potom vyřízne nepatrný otvor v sítnici a jejím odchlípením vytvoří kapsu, kam umístí křemíkový čip. Sítnice je pak zpátky přiklopena napumpováním vzduchu do oka, operační zařízení je odstraněno a otvory v oční kouli uzavřeny. V průběhu několika dní organismus pohltí vzduch v oku a nahradí jej původní oční tekutinou.
Černobílá naděje
V minimální podobě, v jaké byla umělá sítnice pacientům voperována, by měla být schopna zprostředkovat zatím pouze hrubé černobílé vidění, navíc jen v malé části zorného pole pacienta. Budoucí komplikovanější implantáty s větším počtem světločivných prvků by však mohly zajistit jasné a barevné vidění v celém zorném poli. V lidském oku je totiž více než 120 milionů světločivných buněk, voperovaný čip jich má pouze 3500. Výhodou křemíkové protézy je, že nepotřebuje přídavné napájení, plně vystačí s energií dopadajícího světla. "Urazili jsme zatím jen první část cesty ke svatému grálu - k navrácení zraku nevidomým," uvedl doktor Pulido.
Čekání na výsledek
Zda a jak implantát zlepšil zrak operovaných pacientů, nebylo dosud zveřejněno. "Zatím analyzujeme údaje o tom, jak čip spolupracuje s lidskou sítnicí. V tom budeme ještě několik měsíců pokračovat, a až budou naše data kompletní, zveřejníme výsledky v některém z renomovaných odborných časopisů," sdělil David McComb ze společnosti Optobionics. Přes svou jedinečnost jsou tyto zákroky stále jen klinickými testy, které by měly ověřit, jak bude čip fungovat a zda nebude vyvolávat odmítavé reakce organismu. Takové testy jsou nezbytné, přestože stejný čip byl několikrát úspěšně implantován pokusným zvířatům. Pokud se ukáže, že křemíková sítnice je schopna nevidomým alespoň částečně obnovit zrak, bude to znamenat obrovský průlom v očním lékařství a naději pro ty, kteří nemohou vnímat krásu viditelného světa.
Autor je spolupracovníkem redakce
