Badatelé uvádějí, že objevili místo, kde se nalézá tzv. faktor "g", což je termín označující v některých teoriích centrum inteligence.
Jako hlavní důkaz poskytli vědci obrázky mozku během myšlenkové činnosti, které nasnímali kamerou vysílající pozitrony. Tato technika umožňuje sledovat průtok krve v některých oblastech mozku a pozorovat ta místa, kde je průtok nejsilnější, z čehož lze potom odvodit aktivitu neuronů. Čím větší nároky jsou na neurony kladeny, tím více spotřebují energie a potřebují také větší přísun krve.
Výsledkem filmování mozku jedince vyplňujícího test inteligence bylo to, že místo, umístěné kousek nad spánky, pod proudem pozitronů vysílaných kamerou zčervenalo. "Víme, že když člověk řeší složité úkoly, jsou tyto zóny zvlášť aktivní a citlivé," komentuje experiment opatrně Jean-Paul Tassin, vedoucí výzkumu v laboratoři neurobiologické farmakologie na jedné z francouzských vysokých škol. "Kromě toho jsou tyto zóny rozvinuty více u člověka než u zvířete. Nejpřekvapivější je, že nový objev neodpovídá dosavadní teorii o inteligenci jako výsledku rozptýlené aktivity mozku."
Závěry britsko-německého týmu navazují na tezi anglického psychologa Charlese Spearmana, který v roce 1904 jako první na světě upozornil na možnou přítomnost zóny v mozku určené k řešení problémů - slavného faktoru "g" neboli centra inteligence.
Výsledky výzkumu ale nepřesvědčily Roberta Sternberga z Yaleovy univerzity v americkém státě Connecticut. "Lidé hledají centrum inteligence v touze najít odpovědi na ty nejzákladnější otázky. Myslí si, že inteligence je něco jednoduchého a že musí zkrátka někde být. Ale centrum inteligence neexistuje," vysvětluje. "Tuto roli bezesporu plní čelní laloky, stejně jako další části mozku. Ale inteligence není pouze to, co máte v mozku, ale jak s tím naložíte."
Sternberg se domnívá, že inteligence je vyjádřena daleko různorodějším způsobem. Může být kreativní, analytická nebo praktická. "Inteligence není výsledkem jednoho fenoménu", upřesňuje. "Duncan se mýlí, když se domnívá, že pozorováním zón, které se během přemýšlení zabarví, může něco pochopit." Ke zpochybnění Duncanových závěrů předkládá vědec tuto analogii: "Když jste si například vědomi toho, že nějaký sýr pochází z oblasti Roquefort, co se o něm opravdu dozvíte? Nic. A z výzkumu a obrázků mozku nasnímaných Duncanem se také nic víc nedozvíme."
