Dvouapůlměsíční Prométea, pojmenovaná (z ne zcela jasných příčin) po rebelujícím hrdinovi řecké mytologie, se narodila v Laboratoři reprodukční technologie v Cremoně nedaleko Milána.
Zastáncům klonování se tak po čase dostalo opět menšího povzbuzení. Jejich obor se poslední dobou netěšil skvělé pověsti.
Převažovaly zprávy o tajemných úmrtích naklonovaných zvířat jako v případě ovce Dolly), abnormálně fungujících genech, případně různí "vědci" oznamovali příchod lidských klonů, aniž se však obtěžovali přinést důkazy.
První dcera své dárkyně
Možná i to je jeden z důvodů, proč Italové čekali s oznámením velké hříběcí noviny tak dlouho Prométea přišla na svět již 28. května, a to přímo z lůna své genetické matky.
Toto zdánlivě samozřejmé konstatování je ve skutečnosti největším překvapením výzkumu. Až dosud se mělo za to, že imunitní systém matky by něčemu takovému zabránil.
Tým pod vedením Cesara Galliho nakultivoval okolo osmi stovek embryí z arabských plnokrevníků a halflingů (kříženců arabského hřebce a horského poníka). Avšak jen 22 z nich dosáhlo raného zárodečného stadia a mohlo být implantováno náhradním matkám - z nichž jedna byla shodou okolností dárkyní genetického materiálu.
Ultrazvuk po třech týdnech odhalil, že čtyři embrya pokračovala ve vývoji, dvě z nich však zemřela krátce na to a matka třetího potratila po 187 dnech březosti. Jediným hříbětem, které přežilo celých 330 dnů, byla Prométea.
"Pozoruhodné narození živého hříběte z identicky totožného příjemce je v rozporu s představou, že udržení březosti závisí na imunologickém rozpoznání těhotenství matkou. Důkazy svědčí o tom, že výsledkem nesprávné identifikace může být potrat," píše se ve zprávě Galliho týmu.
A teď se modleme
Prométea se má čile k světu a nechybí jí ani chuť k jídlu, takže namísto původních 35 kilogramů váží dnes metrák. Na rozdíl od své poněkud zakřiknuté předchůdkyně Dolly nemá problém se zájmem veřejnosti a ochotně pózuje fotografům.
Přesto nemá zdaleka vyhráno.
Nedávné průzkumy ukázaly, že klonování, samo o sobě nákladný proces se značně nejistým výsledkem, potlačuje imunitní systém mláďat, takže ta pak snadněji podléhají infekcím, hůře snášejí rakovinné bujení a trpí dalšími neduhy.
Asi třetina všech klonovaných telat umírá předčasně, další jsou zase abnormálně veliká. Zdravý vzhled krátce po narození není vůbec žádnou zárukou dlouhého života.
Hlavní slabina spočívá v tzv. "přeprogramování DNA" dospělé buňky, aby se činila jako právě vzniklé jádro po normálním spojení. Jde o nejčastěji zkoumaný jev v klonování, avšak odborníci o něm stále tuší jen málo.
Je proto známo, že experimentátoři na poli rozmnožování tento problém řeší tak, že dospělé buňky vloží do desítek až stovek vajíček, menším elektrickým výbojem povzbudí proces dělení a pak již jen se sepnutýma rukama čekají na kýžený výsledek.
 Prometea, první naklonovaný kůň na světě a její matka Stella Cometa. (8. srpna 2003) |
