Vědci z univerzity v Bristolu zjistili, že mravenci při shánění jídla používají techniku takzvaného tandemového běhu. To znamená, že jeden mravenec vede dalšího z mraveniště ke zdroji potravy.
Zajímavým důkazem pro tvrzení profesorů Nigela Frankse a Toma Richardsona, že jde opravdu o unikátní případ učení, bylo následující zjištění. V případě, že byl druhý mravenec hodně pozadu, první zpomalil. Když ho opozdilec zase došel, oba mravenci zrychlili.
Vůdci, kteří učili hledat další mravence potravu, byli v nevýhodě. Kdyby šli za potravou sami, dosáhli by cíle až čtyřikrát rychleji. Ostatním mravencům však výuka přinášela velké výhody - naučili se hledat potravu mnohem rychleji, než kdyby na způsob hledání přicházeli sami.
Další výhodou je, že se informace o zdroji potravy postupně rozšíří mezi celou kolonii mravenců a vznikají tak další generace mravenců-učitelů.
"Vyučování ale není pouze napodobováním. Mravenec-učitel totiž musí v přítomnosti svého žáka měnit způsob svého chování," popsal své poznatky profesor Franks pro odborný časopis Nature.
"Myslíme si, že opravdové vyučování vyžaduje velkou zpětnou vazbu mezi mravenci. Zatím víme jen o tomto jediném zvířecím druhu, který je schopný jej vykonávat," dodal.
"Nejhezčí na celé věci je skutečnost, že je mravenec jen zvířetem s malým mozkem. Mozek člověka je sice milionkrát větší, ale mravenec přitom zvládá tak složitý proces jako je vyučování a učení se velmi dobře," doplnil Frankse profesor Richardson.
