Toto "škrtnutí" tělesa o Zemi vymrštilo do jejího bezprostředního okolí velké množství hmoty, která však z valné části byla přitažlivostí zbývající planety zachycena, rotací postupně seřazena do nepravidelného prstence a z něj "shlukováním" hmoty v jednom místě vznikl Měsíc.
S touto teorií v zásadě autoři studie William Ward a Robin Canup ze Southwest Research Institute de Boulder v americkém Coloradu souhlasí, nacházejí však vysvětlení pro dosud neobjasněnou skutečnost: proč totiž je oběžná dráha Měsíce skloněna oproti rovníku Země o 10 stupňů, ačkoli přirozeným vývojem by musela přesně opisovat rovník, jak potvrzují případy měsíců řady dalších planet.
Podle propočtů obou Američanů může za naklonění roviny oběhu Měsíce přitažlivost hmoty tvořící prvotní prstenec úlomků kolem Země. V době postupného vznikání Měsíce z těchto úlomků byla hmotnost zbytku ještě výrazná a oběžnou dráhu vznikajícího tělesa zřetelně ovlivnila; později relativně drobné částky "zbytkového" prstence z oběžné dráhy postupně mizely, většinou na Zemi s její silnější gravitací, v menšině na Měsíc, až prstenec zcela zmizel a jeho pozůstatkem je jen přirozená družice Země a její nakloněná oběžná dráha coby jediné svědectví o gigantické vesmírné kolizi z doby vzniku naší sluneční soustavy.
