Zhruba osm set vědců se pokusilo určit, nakolik mohou požáry změnit životní podmínky v regionu i ve vzdálenějších oblastech. Ročně lehne popelem 25 tisíc kilometrů čtverečních lesa. To odpovídá třetině rozlohy České republiky.
Vědci upozorňují, že množství oxidu uhličitého, jednoho z faktorů globálního oteplování, zatím sice pohlcují pralesy, ale ubývající džungle může tuto absorpční schopnost brzy ztratit.
Interakce mezi amazonskými deštnými pralesy a klimatem jsou předmětem patrně největšího mezinárodního vědeckého výzkumu. Účastní se ho stovka badatelů a specialistů, včetně NASA. Výsledná studie by měla být představena v roce 2006.
Vypalování nezadržitelně pokračuje
Od 70. let padlo už 630 tisíc kilometrů čtverečních pralesa. Celková rozloha je přitom 3,68 milionu kilometrů čtverečních.
Brazílie ročně vyprodukuje 200 milionů tun oxidu uhličitého. Tři čtvrtiny emisí má na svědomí právě vypalování amazonských pralesů.
V Amazonii neprší
Z mraků, které se utvářejí nad amazonským pralesem, skoro neprší. Je to kvůli částicím, které se do vzduchu dostávají hořením. Voda spadne z dešťových mraků až jinde, především nad jižním Atlantikem nebo Tichomořím. "Déšť je ale kyselý a nese v sobě produkty jiných ekosystémů," vysvětlila brazilská vědkyně Maria Diasová.
Badatel Pedro Leite Silva Dias z univerzity v Sao Paulu se domnívá, že mezi klimatickými anomáliemi v Evropě a Spojených státech a děním v Amazonii je přímá spojitost.
Například britský vědec Brian Kaskins za 20 let pozorování zjistil, že existuje pojítko mezi tak vzdálenými prvky, jako jsou monzunové deště na indickém subkontinentu, záplavy v Evropě a sucho v Austrálii.
