Mezinárodní tým vědců pod vedením Yorka Wintera z Výzkumné stanice Maxe Plancka pro ornitologii v Seewiesenu uzavřel netopýry druhu Glossophaga soricina do místnosti, v níž byly i počítačem řízené světélkující květy.
Těmto živočichům chybí v čípkových zrakových buňkách pigmenty pro barevné vidění. I přes to mohou těmito buňkami vnímat pro člověka neviditelné ultrafialové záření. Takový mechanizmus nebyl zatím u žádného savce znám, konstatovali vědci.
Vyšší savci na rozdíl od ptáků a nižších obratlovců ztratili v průběhu evoluce schopnost ultrafialové záření vidět. Z původně čtyřech čípkových pigmentů obratlovců zůstali savcům v očích dva. Většina savců jsou dichromáti, tedy mohou vnímat jen omezené spektrum barev.
Jen u primátů se zdvojily geny pro třetí čípkový pigment, díky čemuž se jim vrátilo trichomatické vidění - schopnost vnímat tři základní barvy a jejich kombinaci.
U nočních netopýrů šla redukce zrakového aparátu ještě o kousek dál. Čípky ztratily úplně a zůstaly jim jen tyčinky jako receptory, vysvětluje slovenský deník.
Noční světlo v životním prostředí netopýrů je velmi slabé, ale jeho spektrum je vůči dennímu světlu posunuté ke kratším ultrafialovým vlnovým délkám. Květy, které netopýři v noci navštěvují, to využily a jejich listy obzvlášť silně odrážejí právě ultrafialové světlo.
Zrakové buňky netopýrů zachycují toto světlo univerzálním pigmentem rodopsinem, který obsáhne celý vlnový rozsah viditelného světla od 310 do 600 nanometrů. Rodopsin slouží k vidění i člověku, ale u netopýrů zachycuje i vlny na okraji spektra v tzv. beta pásmu.
Ještě i v tomto pásmu vytěží netopýři 50 procent světla hlavního alfa pásma. Je to pětkrát víc než by se čekalo v případě běžného rodopsinu.
Jestli vědci objevili dosud neznámý mechanismus přijímání záření, ukáže další výzkum. "Na molekulární úrovni budeme teď zkoumat, jestli tento relativně jednoduchý mechanismus vyskytuje i u jiných druhů netopýrů nebo dokonce jiných druhů savců," cituje SME Wintera.
