Vědci mohou, ale nechtějí vytvořit nového Frankensteina

- Úspěšné pokusy s výměnou jádra v samičím vajíčku ohlásili v půlce listopadu také výzkumníci ze společnosti Advanced Cell Technology sídlící v americkém státě Massachusetts. Ti však vložili jádro z lidské buňky do vajíčka z krávy a jejich cílem není vytvořit jakousi těžko pojmenovatelnou bytost, nýbrž nové tkáně vhodné pro nemocné lidi.

James Robl, José Cibelli a jejich kolegové využili postupu známého už z klonování ovečky Dolly: z běžných lidských buněk (věnoval je přímo José Cibelli zevnitř své tváře a z nohy) vyňali buněčné jádro. Pak vzali neoplodněné kravské vajíčko, z něhož jádro odstranili. Poté lidské buněčné jádro vložili do "obalu" z kravského vajíčka a spojili je působením elektrického proudu v jeden celek.

ZÁRODEK VE ZKUMAVCE
"Asi týden až deset dní jsme je nechávali vyvíjet jako zárodek a poté jsme je nechali růst jen jako shluk kmenových buněk," vysvětlil James Robl pro agenturu Reuters. Kmenové buňky jsou jakési základní buňky existující v počátečním stadiu zvířecího či lidského zárodku. Z nich se pak v průběhu těhotenství vytvoří buňky specializované, které jsou stavebními kameny celého těla, jeho svalů, kostí i nervů.
Výzkumníci tvrdí, že takto nechtějí nechat vyvinout skutečnou bytost, přestože by to přinejmenším teoreticky bylo možné (kravské vajíčko s lidským jádrem by se mohlo - podobně jako v případě ovečky Dolly - implantovat do dělohy jiného zvířete a nechat donosit a porodit, případně by zárodek mohl dorůst přímo v živné kultuře v laboratoři).

NE BYTOST, ALE TKÁNĚ
Vědci však tvrdí, že kmenové buňky chtějí k lékařským účelům. Tímto způsobem by totiž mělo být možné získat tkáně přímo na míru pacienta. Například člověku s nemocnou slinivkou břišní by lékaři vzali buňku z jeho těla a z jejího jádra by v kravském vajíčku získali kmenové buňky. Z těch by pak chtěli způsobem, který však ještě není přesně znám, získat nové buňky, jimiž by poškozenou slinivku opravili. Podobně by se podle předpokladů měly dát vypěstovat dokonce i nové nervové buňky, které by nahradily části lidského mozku poškozeného například Parkinsonovou chorobou. Teoreticky by tak měly odpadnout problémy známé při transplantacích - tělo by podle předpokladů nové buňky neodmítalo, protože "dárcem" i "příjemcem" by vlastně byl jeden organismus.

CESTA DO DĚSIVÉHO NEZNÁMA
Zatímco vědci, kteří se na pokusech podílejí, jsou svými výsledky nadšení, jiní odborníci se děsí. Jedním problémem je fakt, že do nových buněk by se dostalo nepatrné množství kravské DNA (dezoxyribonukleové kyseliny, jež přenáší dědičné informace). Nikdo nemůže vědět, co to může způsobit.
Druhým, co experty leká, je skutečnost, že tyto pokusy spojující lidské a zvířecí buňky vlastně stírají dosud přesně vytyčenou hranici mezi lidskou bytostí a zvířetem. To je cesta, která podle mnohých vede přímo do děsivého neznáma.
"Myslím, že tyto pokusy by měly být okamžitě zakázány," soudí například Jeremy Rifkind, známý americký expert na otázky biotechnologií.

Buňka, poněkud zjednodušeně řečeno, je tvořena jádrem (v němž je DNA přenášející dědičné vlastnosti), a jeho "obalem". Součástí obalu jsou také mitochondrie - jakési buněčné elektrárny, které mají na starosti reakce sloužící k výživě buněk. Na rozdíl od ostatních částí obalu však obsahují vlastní DNA, a nejsou tedy pod kontrolou DNA z jádra buňky. Jestliže vědci vymění jádro buňky za jiné, v nově vzniklé buňce je v jádru DNA z buňky jednoho organismu, ale zůstává v ní i mitochondriální DNA z jiného organismu. Jestliže takhle vznikne dítě, co to může způsobit?