Ve svém článku označují fyzické a duševní schopnosti za ztělesněný kapitál. Nervové tkáně jako lidský neokortex, vývojově nejmladší část šedé kůry velkého mozku, jsou podle nich kapitálem nejvyššího řádu. Obohacováním o nové informace a učením získané nové schopnosti totiž stoupají v ceně.
Z modelu obou vědců vyplývá, že tvrdé životní podmínky v africké savaně a později i na dalších kontinentech donutily předchůdce dnešních lidí učit se stále nové věci a rozšiřovat svou mozkovou kapacitu.
Na tvorbu nové mozkové hmoty však člověk spotřebuje velmi mnoho energie. Tato velká počáteční investice se může vyplatit pouze tehdy, když jedinec žije a profituje z ní velmi dlouho, argumentují vědci.
Větší mozek pak zvyšuje šanci člověka na přežití a tím jeho život prodlužuje. A právě vzájemnému pozitivnímu efektu mezi velikostí mozku a délkou života vděčí Homo Sapiens podle Kaplana a Robsona za téměř čtyřikrát větší mozek než mají šimpanzi a gorily a dvakrát tak dlouhý život.
Podobné modely by mohly pomoci pochopit i to, proč se jiné živočišné druhy, například papoušci a mravenci, dožívají relativně vysokého věku.
