Cordain se svými kolegy prokázal, že maso divokých jelenů, srn a antilop obsahuje prospěšnější tuky než maso z dobytka krmeného obilovinami. Přechod ke stravě našich předků by mohl podle něho přispět k boji proti globálnímu šíření obezity a s tím souvisejících nemocí. "Měli bychom se snažit, aby se maso chovných zvířat podobalo masu zvířat divokých," říká.
Cordain patří mezi několik světových odborníků, kteří doporučují paleolitickou stravu. Ta vylučuje zpracované potraviny jako mléčné výrobky, rafinované obiloviny, sůl a přidané tuky. Základem je místo toho libové maso, ryby, čerstvá zelenina a ovoce.
Zastánci této stravy se domnívají, že lidé se vyvinuli k životu lovců a sběračů a že neměli čas adaptovat se na moderní životní styl plný průmyslově vyráběného jídla a pohodlí.
"Myslíme si, že existuje nesoulad mezi podmínkami životního prostředí, pro něž jsme byli vybráni, a mezi těmi, ve kterých dnes žijeme," vysvětlil Cordain.
Tato teorie je částečně založena za studiích současných komunit lovců a sběračů. Staffan Lindeberg z univerzity ve švédském Lundu například zjistil, že obyvatelé Papuy-Nové Guineje, kteří jedí sladké brambory, ovoce, ryby a kokosové ořechy jen zřídka trpí srdečními chorobami.
Paleodieta kupodivu docela odpovídá moderním stravovacím doporučením. Nakolik ale představuje pravěké menu, zůstává sporné. Podle antropologa Stanleyho Ulijaszeka z britské Oxfordské univerzity měly minulé populace žijící v různých částech světa odlišnou dietu. Eskymáci nejspíš jedli výhradně maso, zatímco ostatní národy zase převážně zeleninu.
Navzdory tomu, že přesné proporce ve stravě pravěkých lidí nemohou být určeny, je princip vyloučení průmyslově zpracovaných potravin rozumný, soudí Lindeberg. Vědec chce nyní testovat, zda tento stravovací režim může v civilizovaných společnostech snížit výskyt nejzávažnějších nemocí jako srdeční choroby nebo cukrovku.
Barry Bogin, odborník na antropologii a obezitu z Michiganské univerzity, ovšem upozornil, že účastníci pokusu by měli být vystaveni také fyzické zátěži, stejně jako naši předkové.
Cordain a jeho tým porovnali svaly, mozek, morek kostí a tuk divokých zvířat a dobytka. Biftek ze zvěřiny měl dvě procenta tuku, zatímco libové hovězí pět až sedm procent. Tkáň divoké zvěře obsahuje také více mastných kyselin omega-3, které se nacházejí v rybách a jsou spojovány s nižším rizikem srdečních onemocnění.
