Studie varovala, že nárazem předmětu z palivového článku se může poškodit vrstva izolačních destiček na křídle, což poté stroj vystaví ničivému žáru při průniku atmosférou. Přesně tak se podle předběžných závěrů vyšetřování události odvíjely. Nové poznatky též naznačují, že raketoplán se začal rozpadat dříve, než se předpokládalo.
V noci na včerejšek pátrací týmy nalezly klíčovou sekci havarovaného raketoplánu a v ní tělesné pozůstatky izraelského astronauta Ilana Ramona. Je tak prvním ze zahynulých astronautů, jehož pozůstatky byly identifikovány.
NASA věděla, že je raketoplán zranitelný
Experti NASA již dlouho věděli, že poškození ochranných vrstev raketoplánu může mít katastrofální následky, nepodařilo se jim však nikdy tento problém zcela vyřešit. Jak vyplynulo z vyšetřování zkázy Columbie, již před devíti lety vědecká studie varovala, že raketoplán může být zničen v okamžiku, kdy bude ochranná vrstva na křídlech poškozena padajícími úlomky.
Právě to se s největší pravděpodobností stalo. Týmy expertů i dobrovolníků dále pátrají na obrovském území po troskách raketoplánu, v němž v sobotu zahynulo sedm astronautů. NASA opakuje, že je stále brzy na vyřčení verdiktu o tom, co k tragédii vedlo, objevuje se ale stále více náznaků, že za ní stálo poškození tepelné izolace raketoplánu, který poté nevydržel sestup atmosférou.
Studie, rozpracovaná v roce 1990 a rozšířená o čtyři roky později, varuje, že raketoplán může ohrozit poškození vrstvy izolačních keramických destiček, rozbitých při startu pádem kusů pláště hlavního palivového článku.
Přesně tato situace podle předběžných závěrů nastala: při startu dopadl na spodní stranu levého křídla kus izolace o váze asi jednoho kilogramu, který poškodil destičky na křídle.
Těsně před ztrátou spojení s raketoplánem zaznamenalo řídicí středisko výrazný nárůst teploty v křídle. Experti se domnívají, že vinno bylo poškození izolační vrstvy. To vystavilo části stroje žáru, který nemohl vydržet, a nastala tak řetězová reakce zkázy.
Autor studie Paul Fischbeck z Carnegie Mellon University uvádí, že si ASA "vzala radu k srdci" a během let se snažila omezit rizika ztráty destiček a kolizí při startu. Přesto se podle něj tento problém nepodařilo zcela dořešit a technici NASA měli v minulosti těžkosti například se spolehlivým připojením destiček k trupu raketoplánu.
Kus, který narazil do křídla, byl dlouhý jen asi půl metru. V tu chvíli se však již Columbia pohybovala značnou rychlostí a ničivý účinek mohl být podle NASA umocněn vrstvou ledu na úlomku.
V minulosti byly podobné události zaznamenány velmi často, padající kusy izolace mnohokráte poškodily část destiček, nikdy to však nemělo vážnější následky. Nyní odborníci spekulují, že shodou okolností tento kus zasáhl právě velmi zranitelné části na křídle poblíž podvozku, což poté vedlo k vážným následkům.
Paul Fischbeck ve své studii dospěl k závěru, že právě tyto části raketoplánu jsou nejvíce zranitelné. NASA sice při startu zaznamenala dopad kusu izolace na křídlo, nepovažovala to však s ohledem na zkušenosti z minulých letů za potenciálně nebezpečnou událost.
