Osud německé bitevní lodi se naplnil 27. května 1941, když ji flotila britských lodí a letectvo vehnaly pod sprchu střel a torpéd.
Přes patnáct set kilometrů od francouzského pobřeží klesla německá pýcha do sedmikilometrové hloubky. Britové své vítězství oslavili filmem, řadou knih i populární písní. Později bitvě věnovali i televizní show.
Po šedesáti letech se však objevil problém. Nové důkazy totiž ukazují, že to bylo jinak...
"Nezvratně jsme dokázali, že není možné, aby tuto loď potopili Britové," tvrdí Alfred McLaren, námořní expert, který nedávno vrak lodi při dvou expedicích studoval.
"Loď se potopila otevřením otvorů ve dnu," dodává.
Kvůli sporům s britskými vědci, kteří dál trvají na "oficiální" verzi, už loď prozkoumalo pět expedic. Tři z nich tvořili američtí výzkumníci.
Experti dospěli k závěru, že je loď v překvapivě dobrém stavu a že ani jedna ze stran trupu není výrazněji poškozena. To ukazuje, že Bismarck byl potopen otevřením záklopek, tak jak to po celou dobu tvrdili ti z Němců, kteří přežili.
Podle nich bylo námořnickou tradicí raději loď potopit, než dopustit, aby se dostala
do rukou nepřítele.
Americké závěry Brity rozzuřily a označili je za žvásty. "Prostě mě to nepřesvědčilo," řekl David Mearns, který minulý rok vedl britskou expedici k vraku.
"Bismarck byl zničen britskou dělostřelbou a potopen torpédy." Cokoli jiného je směšné, dodal.
Zatím poslední útok na tento fakt podnikl režisér filmu Titanic James Cameron. Ten natočil televizní dokument o jarní výpravě. Při ní Cameron Bismarck zkoumal roboty a malými pilotovanými ponorkami.
Potopil by se zasažený Bismarck bez otevření lodních otvorů? "Jistě," řekl v rozhovoru Cameron. "Trvalo by to však půl dne."
Doplnil, že jeho výzkumný tým našel jen málo děr po střelách. Dodává, že žádná z nich nebyla pod hladinou ponoru, nebo tak veliká, aby loď rychle potopila. Nenašel prý ani žádné poškození torpédy.
Nová pozorování tak mění představy o Bismarckově konci. Zatím se zdálo, že měli Britové v roce 1941 štěstí, když torpédo z letadla ochromilo kormidlo bitevního křižníku. Britské lodě se tak mohly přiblížit a neúprosně pálil.
Množství německých námořníků skončilo v naftou znečištěné vodě. Asi z 2 200 mužů na palubě Bismarcku jich přežilo pouhých 115. Britové totiž z oblasti rychle odpluli. Báli se ponorek.
Němečtí námořníci už tehdy vypověděli o odpálení náloží na záklopkách
ve dnu. Ty podle nich explodovaly asi 30 minut před tím, než se loď potopila a také před zásahem posledního torpéda.
Zpráva britské admirality za války uvedla, že německé výbušniny možná konec lodi uspíšily, nebyly však výlučnou příčinou. Britští vlastenci to ale zcela odmítli.
| BISMARCK |
|
Vlajková loď německého válečného námořnictva byla nejmodernější a nejmohutnější plavidlo své doby. Bismarckovy zbraně mohly vypálit jednotunové střely na vzdálenost přes 60 kilometrů. Loď začali stavět v roce 1936 v Hamburku. Čtrnáctého února 1939 byla spuštěna na vodu. ýzbroj plavidla o délce 247 metrů o výtlaku 42 tisíc tun tvořila děla a protiletadlové kanony. Loď měla osm torpédometů a mohlo z ní startovat šest letounů. Posádku tvořily přes dva tisíce mužů. Kontroverzní téma znovu otevřel objevitel vraku Titaniku Robert Ballard, který v roce 1989 nalezl i místo odpočinku Bismarcku. |
