Němečtí vědci Jan Beise z Ústavu Maxe Plancka pro demografii v Rostocku a Eckard Voland z Univerzity v Giessenu zkoumali církevní záznamy z německé oblasti Krummhörn.
Sledovali údaje o více než 23 tisících rodinách, které tam žily mezi rokem 1720, kdy záznamy začaly být úplné, a rokem 1874, kdy registr obyvatelstva přestala vést církev.
Zjistili, že riziko úmrtí dítěte během prvního měsíce po porodu bylo dvakrát vyšší, když babička z otcovy strany byla naživu. A vůbec nezáleželo na tom, zda bydlela ve stejné domácnosti jako dítě.
Vyšší šance prvních narozenin
Naopak babičky z matčiny strany neměly na první měsíc života dítěte statisticky žádný vliv, poté však jejich existence zvyšovala pravděpodobnost přežití vnoučat. Děti, které už dosáhly věku šesti měsíců, měly o 60 procent vyšší pravděpodobnost oslavit první narozeniny, jestliže jejich babička z matčiny strany ještě žila.
Výzkumníci o svých poznatcích nyní informovali v odborném časopise Behavioural Ecology and Sociobiology. Jejich závěr o prospěšném vlivu babičky z matčiny strany má logické vysvětlení. Jednak babička mohla mladé rodině pomáhat, jednak, pokud se v té době babička dožila vnoučat, svědčilo to o jejím pevném zdraví, které po ní mohla vnoučata zdědit.
Zato vliv matčiny tchyně je zcela záhadný. I u ní by se přece dala předpokládat pomoc mladým a také její geny vnouče zdědilo. Proč je tedy její existence spjata s vyšším rizikem úmrtí dítěte krátce po narození?
Kontrola záletů?
Oba výzkumníci vyslovili poněkud krkolomnou domněnku. Babička z matčiny strany je jediným prarodičem, který s jistotou ví, že vnouče je skutečně její. Matčina tchyně si nikdy nemůže být úplně jista.
Možná podvědomé obavy, že její geny nebudou mít pokračování, vedly tchyně k tomu, aby nějakým způsobem sledovaly a snad i šikanovaly své snachy, a odradily je tak od případných záletů. Tchynin tlak však mohl mít nepříznivý dopad na zdravotní stav snachy, když už byla těhotná, a to se pak projevilo i na zdraví dítěte.
Ověřit tuto teorii se prakticky nedá, protože pozorování ze starého Německa nejde v dnešních podmínkách zopakovat. Lidský věk se prodloužil a zdraví vylepšilo; kojenecká úmrtnost je nepatrná a drtivá většina narozených dětí má babičky jak z matčiny, tak z otcovy strany (pokud je otec znám), takže není dost dobře co porovnávat. Záhada smrtelného vlivu dávných tchyní tedy zřejmě zůstane nevysvětlena.
