Kometa Ikeya-Zhang byla poprvé spatřena večer 1. února 2002 v souhvězdí Velryby. O její objev se nezávisle zasloužili amatérští astronomové Kaoru Ikeya z Japonska a Tačching Čang (podle anglické transkripce Daqing Zhang) z Číny.
K objevu jim stačily relativně malé dalekohledy o průměru 25 centimetrů, finančně dostupné i našim amatérům. Brzy po objevu bylo zřejmé, že kometa bude velmi jasná, a že se tedy máme na co těšit. Nejnovější pozorování to potvrzují, kometa je vidět pouhým okem.
Kde a kdy ji najdeme
V současné době kometa prochází souhvězdím Ryb a nalézt ji můžeme těsně po setmění nízko nad západním obzorem. Pro snazší vyhledání je vhodné použít malý triedr.
"Nicméně díky své jasnosti je kometa viditelná i pouhým okem. Vzhledem připomíná rozmazanou hvězdičku. Avšak pokud se dostaneme na odlehlé místo, které není rušeno městským parazitním světlem, spatříme také krátký chvost," říká Martin Lehký z Hradce Králové, jeden z našich nejlepších pozorovatelů komet.
Nejpříznivější období pro její pozorování právě nastává. Kometa totiž dosáhne své maximální jasnosti v druhé polovině března. Nyní se kometa nachází v souhvězdí Ryb, ale do konce měsíce března se přesune do Andromedy.
Během dubna pak pokračuje přes Ještěrku a Kefea do Draka. To znamená, že po celou dobu bude téměř ve stejné výšce nad obzorem a pomalu se přemístí ze západu na severozápad až sever.
Přelom dubna a května zastihne kometu v jejím největším přiblížení k Zemi, tehdy nás od ní bude dělit asi 60 milionů kilometrů. "Není to nic nebezpečného," ubezpečuje astronom Lehký. Díky malé vzdálenosti se jasnost komety bude udržovat na slušné úrovni a ještě počátkem května ji budeme moci pozorovat pouhým okem. Poté však začne její jas rychle slábnout.
Dávná známá
"Kometa se k naší Zemi nepřiblíží poprvé. Je téměř jisté, že kometa Ikeya-Zhang je totožná s kometou, kterou pozoroval 3. února 1661 polský astronomem Johannes Hevelius," říká astronom Lehký. "Oběžná doba této vlasatice tedy činí zhruba 341 let a jedná se o periodickou kometu s nejdelší známou dobou oběhu."
Složitými výpočty se dospělo k dalším možným identifikacím. Zdá se, že kometa byla pozorována také v letech 1273 a 877. Pokud se tato domněnka prokáže, máme tu druhou pravidelně nejsledovanější kometu v historii lidstva. Prvou je kometa Halleyova s oběžnou dobou 76 let. "Nejstarší záznamy o jejím pozorování pocházejí z roku 239 před naším letopočtem," dodává Lehký.
|
ODKUD SE BEROU HVĚZDY S OHONEM? |
|
Komety fascinovaly lidstvo odedávna. Byť jsou to "technicky" vlastně jen tělesa složená ze zmrzlých plynů a prachových částic. Proč tolik zajímají i současné vědce? "Hmota komet pochází z dob vzniku sluneční soustavy. Jsou pro nás posly minulosti," říká přední český pozorovatel komet a amatérský astronom Kamil Hornoch z Lelkovic u Brna.
Jak jsou tito poslové velicí?
Těleso komety tvoří vlastní jádro s rozměrem obvykle několik kilometrů (ale i několik set metrů, i desítky kilometrů v průměru). Svůj typický vzhled kometa získává, až když se přiblíží na své dráze Slunci. Na jádro totiž dopadá větší množství sluneční energie, jádro se ohřívá, začnou se z něj uvolňovat těkavé látky. Ty potom vytvoří tzv. komu (hlavu komety), která má vzhled mlhavého obláčku. Komy dosahují rozměrů v řádech desítek tisíc kilometrů až milionů kilometrů. Velikost na obloze závisí i na aktivitě jádra a na vzdálenosti od Slunce i Země.
Můžeme rozlišit hlavu a jádro při pozorování na obloze?
Zatímco hlavu komety můžeme díky její velké jasnosti pěkně pozorovat, jádro většinou nebývá vůbec vidět ani ve velkém dalekohledu, neboť je velmi malé a jeho povrch je temnější než černé uhlí. To astronomové nevěděli ještě v roce 1986, kdy se po sedmdesáti letech vrátila slavná Halleyova kometa. Vyslali k ní několik vesmírných sond, mezi nimi i Giotto, která prolétla ve vzdálenosti pouhých 600 km od jádra komety, ale jádro se na fotografiích vyskytovalo jen zřídka. Nejjasnější bylo místo úniku látky z komety.
Jak vzniká ohon, který dělá kometu kometou?
Ohony, které jsou dlouhé často až několik set milionů kilometrů představují vlastně největší útvary ve sluneční soustavě. Tvoří je unikající částice z jádra komety, které jsou strhávány tlakem slunečního záření za kometu. Prachové částice jsou z jádra strhávány unikajícím plynem, tento plyn pak tvoří plynný, respektive plazmový ohon.
Kolik je komet, kde se berou?
Velmi velké množství. Jejich zásobárna leží na samé hranici sluneční soustavy, daleko za drahou nejvzdálenější planety Pluto a nazýváme ji Oortovým oblakem. Obklopuje celou sluneční soustavu a můžeme si ho představit jako dutou kouli, jejíž povrch tvoří podle současných odhadů asi sedm bilionů komet, vnitřkem koule je pak celá sluneční soustava. Vznikl na počátku existence sluneční soustavy. Slunce tehdy zvyšovalo svou aktivitu, částice, které z něho vylétaly, vymetly ze sluneční soustavy většinu malých těles - a ta utvořila popisovaný Oortův oblak.
Co určuje dráhu komet?
Gravitační poruchy blízkých hvězd a galaktických molekulárních mračen a gravitační působení Slunce a velkých planet (především Jupitera a Saturna) způsobují, že jádra komet jsou buď nasměrována do vnitřních oblastí sluneční soustavy, nebo naopak na dráhu, po které opustí naši sluneční soustavu a putují pak mezihvězdným prostorem. Kometám, které se vracejí do blízkosti Slunce (a tedy i Země), říkáme periodické. Známe jich několik stovek. Krátkoperiodickými nazýváme ty s dobou oběhu kolem Slunce kratší než 200 let. Astronomové jich pozorovali více než 150, nejznámější z nich je kometa Halleyova.
Jak lze dnes objevit kometu?
Drtivou většinu dosud neznámých komet objevují astronomové v rámci projektů zaměřených na vyhledávání neznámých planetek a měření přesných pozic těles již známých (nejúspěšnější je v současné době americký LINEAR) pomocí nejdokonalejší techniky. Dnes je tedy vizuální objev komety amatérským astronomem již poměrně vzácnou událostí. Větší šanci na takový objev mají pozorovatelé na jižní polokouli, díky menší hustotě osídlení i menšímu počtu profesionálních pracovišť a díky moderně vybaveným velkým teleskopům. |
