Příprava jaderné zbraně probíhala v USA v rámci utajovaného projektu Manhattan od roku 1942.
Američtí a britští vědci museli v laboratořích v Los Alamos překonat řadu překážek. Na konci května 1945 ale mohl vedoucí týmu Robert Oppenheimer oznámit vládě, že je puma hotová.
Nikdo z vědců ale nebyl schopen s určitostí říci, jaký má nová zbraň účinek. To musel ukázat pokus. Pro test byl ze seznamu osmi možných míst vybrán vojenský prostor poblíž města Alamogordo v americkém státě Nové Mexiko.
Už 7. května 1945 zde proběhl pokusný odpal 100 tun výbušniny, do níž bylo přidáno i menší množství radioaktivního materiálu. Cílem do té doby největšího řízeného výbuchu na světě bylo poskytnout odhad o možných účincích exploze atomové bomby a seřídit měřící přístroje.
Realita ale nakonec předčila očekávaní. Na místě "ostrého" pokusu byla nejprve vystavěna 30 metrů vysoká železná konstrukce, na jejímž vrcholu měla být puma odpálena a ve vzdálenosti devíti kilometrů byly zbudovány tři pozorovací bunkry.
Výbuch byl slyšet stovky kilometrů daleko
Pumu smontovali vědci během několika dní přímo na místě. Den před odpalem do ní bylo vloženo plutoniové jádro a poté byla jeřábem opatrně vyzdvižena na konstrukci.
Odpal naplánovaný na čtvrtou hodinu ranní přerušila bouřka. Počasí se ale brzy zlepšilo a krátce po páté začalo odpočítávání. Přesně v 5:29 místního času vyšlehl z vrcholku věže oslnivý záblesk, těsně následovaný vlnou tepla.
Ohlušující řev exploze bylo slyšet stovky kilometrů daleko. Kdo nebyl schovaný v bunkru, toho nemilosrdně smetla tlaková vlna, jež se s drtivou silou šířila z epicentra. Obrovská ohnivá koule se proměnila v oblak hřibovitého tvaru, který dosahoval až do výšky 12 kilometrů, kde ho rozehnal vítr.
Oppenheimer byl účinky zbraně upřímně zděšen. Naopak asi nejmenší zážitek z výbuchu měl další z otců bomby, Enrico Fermi. Místo pasivního přihlížení vyhazoval tento fyzik do vzduchu natrhané proužky papíru, aby odhadl sílu exploze. Později řekl, že byl tak zaměstnán touto činností, že ani nevnímal zvuk výbuchu.
Když bylo po všem, vydali se pozorovatelé k místu exploze. Výsledek všechny přítomné šokoval. Po masivní ocelové konstrukci nezbylo téměř nic. Vlivem intenzivního tepla, které dosáhlo hodnoty až 4000 stupňů Celsia, se doslova vypařila. V okruhu několika set metrů od epicentra byl pouštní písek roztavený a připomínal zelené sklo. Později byla tato hmota pojmenována trinitit.
Pokus samozřejmě nebylo možné utajit před veřejností. Tlaková vlna rozbíjela okna domů ještě 190 kilometrů od místa výbuchu. Veřejnost dostala informaci, že na vojenské základně vybuchl sklad munice. Pravdu se lidé dozvěděli až poté, co byla dvojčata alamogordské pumy svržena na Nagasaki a Hirošimu.
