Má jakési nedefinovatelné poslání.
Přitom vysílá prakticky tytéž seriály, tytéž soutěže a tytéž sportovní přenosy jako soukromé stanice. Vysílá i tytéž reklamy, jen s tím rozdílem, že jimi nepřerušuje filmy.
Naopak obhájci veřejnoprávní televize tvrdí, že je jedinou hrází proti bezduché komerci a vlivu politických i hospodářských kartelů. U nás má dokonce jakýsi skoro posvátný status.
Největší společenský boj od revoluce v devětaosmdesátém se strhl právě o Českou televizi. Skutečný nebo domnělý pokus o její ovládnutí vytáhl do mrazivých ulic desetitisíce lidí.
Před několika týdny vzbudil ředitel Janeček rozruch, když začal vymáhat dlužné poplatky od majitelů televizorů. I to vyvolalo otázky: Proč mám platit jedné televizi, na kterou se skoro nedívám? ptali se mnozí.
Když už takzvanou veřejnoprávní televizi potřebujeme, nebyla by lepší nějaká televizní daň? Televizní daň, či dokonce zrušení veřejnoprávní televize jsou natolik radikální a sporné kroky, že je od Sněmovny ovládané stojedničkovou většinou nemůžeme, ale ani nechceme očekávat.
Zrušení televizní reklamy a přijatelné zvýšení poplatků jsou snesitelnou střední cestou. Děti pravděpodobně oželí sdělení, že jejich večerníček sponzoruje jakýsi Hamánek. A pokud jejich rodiče budou mít pocit, že veřejnou televizi nepotřebují, zvolí do příštího parlamentu stranu, která ji chce zrušit.
