Startovní výstřel padl ve Štrasburku, kde šéf Evropské komise Romano Prodi předložil poslancům EU první představy o financování unie v letech 2007 až 2013.
Brusel chce nové peníze - na rozšíření EU, na vědu, na nové dálnice a železnice i na pomoc pro chudé regiony. Tvrdí, že jinak nemůže splnit úkol, uložený členskými státy - aby se EU stala v dohledné době nejpokročilejší ekonomikou světa.
Prodi se ostře ohradil proti volání bohatých států, které nechtějí dávat unii více. "Úspory na evropské úrovni nepovedou ke zvýšení národních zdrojů. Podkopou jen základy domu, ve kterém všichni žijeme," prohlásil.
Částka pro nové členy je nejasná
Unijní rozpočet má podle jeho návrhu vzrůst ze 120 miliard eur v roce 2007 až na 158 miliard o šest let později.
Oficiálně zveřejněná čísla zatím neobsahují údaje o tom, kolik peněz může připadnout na nové členy EU - tyto cifry budou zřejmě jasné až v létě, kdy komise předloží i návrh na nové "vlastní zdroje", tedy na unijní daně.
|
Kam půjdou unijní peníze (v miliardách eur) | ||
|
2007 |
2013 | |
| do zemědělství |
56 |
57,13 |
| na rozvoj chudých oblastí |
38,8 |
51 |
| věda, technologie, doprava |
8,8 |
25,8 |
| zahraniční pomoc |
11,2 |
15,7 |
| unijní úředníci |
3,4 |
4,5 |
| ochrana bezpečnosti a hranic |
1,4 |
3,6 |
| Celkové chystané výdaje |
114,7 |
143,1 |
| Maximální možné výdaje |
120,7 |
158,5 |
Na to poukazovali i evropští poslanci. "Děláme unii s jedním procentem hrubého národního důchodu, zatímco americký rozpočet představuje dvacet procent," řekl šéf evropských liberálů Graham Watson. Další parlamentní kluby daly najevo obavu, že tyto peníze na rozšíření nepostačí.
Země EU protestují
Z hlavních měst velkých zemí EU naopak zazněla silná salva proti novým výdajům. "Nemůžete kázat vodu a pít víno. Nemůžete říkat, že vy v Německu musíte šetřit a škrtat výdaje a zároveň po nás žádat: musíte více platit Bruselu. Takhle to nefunguje," řekl německý ministr financí Hans Eichel.
|
Hlavní mezníky příští finanční bitvy |
|
- do července: Rada ministrů financí a Evropský parlament se vyjádří k nynějšímu finančnímu návrhu komise - červenec 2004: komise předloží oficiální a detailní návrh finančního výhledu na léta 2007 až 2013 - prosinec 2004 nebo červen 2005: šéfové států budou hledat politickou dohodu o výhledu - prosinec 2005 nebo červen 2006 – na unijním summitu bude formálně schválen rozpočtový výhled EU na sedm let |
Přisadil si také rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser. "Co komise chce, je prostě příliš moc," usoudil.
Bude to "krvavá" bitva
Komise totiž nevzala v potaz prosincový požadavek šesti unijních zemí, mezi nimiž je i Británie, Rakousko a Německo. Tato šestka žádá, aby výdaje EU klesly na pouhé jedno procento unijního hrubého národního důchodu. Právě tolik svých prostředků vydá unie letos, kdy rozšíření teprve začne.
"V příštích letech to (finanční výhled EU) opravdu bude krvavé bojiště," usoudil po těchto šarvátkách nejmenovaný unijní činitel.
Je to však jen začátek. Ještě se nezačaly hádat státy mezi sebou, ještě si "nejdou po krku" bohatí Němci či Britové s Poláky, Čechy, Slováky nebo Španěly. Právě souboj zemí rozhodne o tom, na co unie dostane peníze a na co ne.
Podle dosavadních pravidel smí Brusel využívat až 1,24 procenta domácího produktu celé EU. Dosud to nikdy neudělal, ale chce mít volné ruce pro budoucnost a tak na povoleném procentu trvá. A aspoň jednou, v roce 2008, chce toto procento využít téměř úplně.
Šestka EU nechce peníze uvolnit
Němci a Britové spolu s Francouzi, Nizozemci, Švédy a Rakušany však odmítají více peněz pro unii a tvrdí, že jejich země mají potíže s dodržením unijních pravidel, jež omezují zadlužování i výdaje států. Proto prý žádná ze šesti země nemůže platit více. Z jejich fondů přitom proudí asi tři pětiny peněz pro unii.
Jenže komise poukazuje na úkoly, jež státy uložily unii a tvrdí, že bez peněz je není možné uskutečnit. "EU by pak čelila řadě existujících závazků, jež nemůže reálně splnit, jako je (ochrana) bezpečnosti a spravedlnosti," argumentuje v rozpočtovém výhledu.
V řadě případů totiž Brusel nefunguje jako rozhodčí o penězích, ale jen jako jejich přidělovatel. Ani nynější návrh proto nesmí snížit třeba výdaje na zemědělství - na jejich příští výši se státy dohodly už v roce 2002.
Jenže když se tyto "nutné výdaje" spojí s tím, co by Brusel chtěl dělat pro zlepšení hospodářských pozic Evropy ve světě, pak přílišná skoupost bohatých států vytváří pro unii neřešitelnou situaci.
